Paříž | Paristep

„Enseignes artistiques“. Dlouhou chvíli jsem přemýšlela nad překladem. Reklamní cedule? Slovo reklama nesedí. Umělecké cedulky reklamující obchody a řemeslníků? Příliš dlouhý popis. Vývěsní tabule před obchody? Působí příliš stroze. Asi nejlepší by bylo, je několika větami a fotografiemi přiblížit, protože zdaleka nejde jen o tabulku nebo nápis oznamující název obchodu.

Čtvrť kontrastů. Jedna z nejnovějších čtvrtí Paříže, ale přitom zachovávající si jakoby vesnický kolorit. Kamenné nízké domky, dlažba z kamenných kostek, uvolněná atmosféra pěší zóny, která ústí na konci v moderní multikino. To je se svými 18 sály v návštěvnosti druhé největší v Evropě.

„La rue du chat qui pêche“ (Ulice kočky na rybolovu) je uličkou v 5. pařížském okrsku, čtvrti u Sorbonny. Častokrát popisována jako nejužší ulice města, je 1,80 metru široká a 29 metrů dlouhá. Ulice vznikla v roce 1540. Postupně měnila svůj název, původně „rue des Étuves“, později „rue du Renard“, „des Bouticles“...

„Chtěla bych si vyprávět sama sobě pěkný malý neuvěřitelný příběh“ (Je voudrais me raconter à moi-même une jolie petite histoire invraisemblable). Je napsáno na zdi v útulné restauraci - čajovně s názvem „La Fourmi Ailée“ (Okřídlený mravenec) s figurkou velkého okřídleného mravence ve výloze. S blížícím se svátkem červených srdíček a zamilovaných pohledů...

Otočíte v kalendáři stranu z ledna na únor a všude po celé Francii jsou najednou aktuálním tématem palačinky. Jdete ráno do pekárny pro chléb a hned u pokladny jsou naskládány čerstvé zlatavé „crêpes“. Do školky si děti nesou, na požádání paní učitelky, vajíčka, sklenku povidel, či cukr, v sešitě školáků najdete recept na palačinky.