Paristep

Dvakrát do roka, v květnu a v srpnu, v průběhu několika dnů bulvár Champs-Elysées nabízí výjimečný pohled. Slunce v linii západu za horizont prochází přímo středem Vítězného oblouku. Loučí se tak se dnem pod majestátním obloukem Arc de Triomphe.

Na první pohled při chůzi kolem si ani neuvědomíte, že jde o zvláštní dům. Budí dojem jakéhosi přirozeného spojítka mezi dvěma mnohem vyššími pětipatrovými sousedními domy. Avšak podíváte-li se blíže, zjistíte, že drobný obchod s košilemi a džínami má svou vlastní identitu.

Pařížské trhy patří neodmyslitelně k Paříži a k životu Pařížana. Pokud nechodíte alespoň jednou týdně na trh, nevybíráte si ty nejčerstvejší produkty, ryby, sýry, zeleninu nebo ovoce k nedělnímu obědu či večeři na ranním trhu, neangažuje se ve vtipně-důležité konverzaci s prodavači na trhu, tak nejste plnohodnotný Pařížan.

Často dostávám otázku, kdy je nejlepší jet do Paříže. Odpověď není jednoduchá. Asi nejméně přiznivý termín jsou Velikonoce. Myšlenku strávit prodloužený velikonoční jarní víkend v Paříži dostane polovina Evropy a podle toho to pak ve městě vypadá. Plné hotely, přecpané ulice, metro, muzea, obchody i restuarace, nervózní personál a další nepříjemnosti.

Město ve městě, nebo mikrosvět studentů z celého světa v Paříži - i tak by se dala označit čtvrt Cité Universitaire na jihu Paříže, se stejnojmennou zastávkou linky metra B. Skutečnost, že studenti mají v Paříži svůj svět s množstvím kolejí, studentských jídelen, knihoven, divadel a sportovních zařízení není pro velkoměsto žádnou zvláštností.

Ve Francii se nešlehá, nepolévá, dívky nemusí afektovaně pištět a zároveň poslušně očekávát svátečně naladěné koledníky. Ve Francii jsou Velikonoce, samozřejmě kromě křesťanských tradic, o čokoládě. Sotva jsme si oddechli od vánoční hostiny, shodili přebytečná kila nabrané z vánočního cukroví, přilétají velikonoční zvony z Říma naplněné čokoládovými vajíčky.

U Justičního paláce na ostrově Ile de la Cité, na náměstí Louis-Lépine, jen pár kroků od impozantní fontány Saint Michel, si nelze nevšimnout proslulý trh rostlin a květin. Trh, který je součástí Paříže od roku 1808, v zelených kovových krytých stáncích nabízí různé druhy a barvy orchidejí, rododendronů, kaktusů; exotických rostlin a množství jiných květů, či zahradnických ozdob.

Pár kroků od katedrály Notre-Dame, kousek od Latinské čtvrti, těsně při starém anglo-saxónském knihkupectví Shakespeare and Company se na malém náměstí René Viviani nachází strom, který již něco viděl a slyšel, svědek historie několik století. Je stařičký, pokroucený, podepřený betonovou podporou, obrostlý břečťanem, obklopen starými budovami.

Na rozdíl od řady jiných metropolí, je Paříž doslova protkána přírodou a zelení. Kromě tradičních platanů a kaštanů, které dotvářejí charakteristickou atmosféru pařížských bulvárů, přírodu nalezneme v parcích, zahradách i na veřejných prostranstvích. Paříž jich má velmi mnoho. Francie patří společně s Anglií a Holandskem v zahradnictví mezi elitní státy v Evropě.

Zkuste atypický plán na Paříž, turistům méně známou Paříž, avšak stále Paříž s koncentrací historie, šarmu, francouzského gurmánstva a specialit, barev, zajímavých výkladů. Vydejte se do pařížských „passages“, či „galleries“ - pasáží, skleněnou střechou krytých uliček s rozmanitými butiky, starými knihkupci, či chutnými podmanivými kavárnami a drobnými restauracemi.

Proč okna pařížských budov působí úplně jinak než kdekoliv jinde, proč fascinují? Pravděpodobně proto, že se v nich odráží krása ulic, avenue a bulvárů, odrážejí se v nich větve a listí platanů. Jsou vsazeny do architektenicky mistrně propracovaných kamenných ozdob haussmanských fasád.

I ti největší milovníci umění uznávají, že návštěva Louvru po čase vyčerpá. Unaví nekonečnými sály, dlouhými kilometry chodeb, vyčerpá i emočním zážitkem, neboť viděné hodnoty je třeba zpracovat, vnitřně v sobě absorbovat. Polehávající nebo i spící lidé v pozdně odpoledních hodinách nejsou v galerii vyjímkou...

Historie místa s názvem „Centquatre“ (104) je více než kuriózní. Budova, která dnes připomíná starou železniční stanici, byla postavena v roce 1873 na základě nařízení diocéze. Od roku 1905 zde bylo pohřebnictví. V roce 1905 se oddělila církev od státu a každý zesnulý měl právo na pohřeb.

Exituje nepsané pařížské pravidlo, že pokud se začnete toulat mimo hlavní turistické trasy, rozhodně neprohloupíte! Opravdu to funguje, navíc budete mít pocit, že mnohé uličky, kavárny, výklady obchodů či náměstíčka budou na chvilku patřit jen vám. Půjdete-li od kostela Saint-Germain ulicí „rue de l‘Abbaye“ k ulici Fürtstenberg, dojdete k náměstí „La Place de Fürtstenberg.“

Někteří z nás vyhledávají možnost se při návštevách zajímavých mist podívat na okolí z ptačí perspektivy. A tak stoupají na různé kopce, zvonice, věže nebo rozhledny. Žene nás touha mít nad věcmi nadhled, mít pocit, že celému městu dominujeme, že jej máme pod sebou, že vše ostatní kromě nás je malé a zanedbatelné.

Přejete si „Mademoiselle?“, „s dovolením, Mademoiselle“, „Mademoiselle, cosi Vám vypadlo z tašky...“. Že by tomuto šarmantnímu oslovení i ve Francii už odzvonilo? Ze slečen se stanou paní, bez rozdílu na věk, bez rozdílu na to, zda jsou vdané nebo svobodné. V admistratívnych formulářích se ruší zmínka „slečna“ a také se ruší rubrika „rodné“.

Jedním z fenoménů, které mě už léta na Paříži fascinují a které při procházkách po Paříži podvědomě vyhledávám, jsou takzvané „Tromp-l‘oeil“ - v přímém překladu „klamy oka“, což v realitě pařížských ulic a fasád znamená malované nákresy na zdech domů, nejčastěji falešné okna na zdech budov bez oken.

Legendární pařížský Montmartre, je společně se čtvrtí Belleville, jedno z mála míst v centru Paříže, kde se nám promítá do atmosféry ulic i terénní profil. Kopcovitost dává obvodu zcela jiný charakter a je velkým bonusem této čtvrti. Struktura ulic a domu zde vznikala tradičním pozvolným historickým vývojem, nikoli jako přesně narýsované moderní široké pojetí bulvárů.

Kavárna-restaurace „Les Deux Magots“ je z několika důvodů zajímavou zastávkou při toulkách po Paříži. Prvním důvodem její atraktivnosti je, že se nachází přímo na náměstí před starým kostelem Saint-Germain. Druhým důvodem je, že je to jedna z nejstarších pařížských kaváren, s bohatou literární historií.

Budete-li v blízkosti katedrály Notre-Dame, neudělejte podobnou chybu jako já, že mi trvalo několik let života v Paříži, abych objevila nejromantičtější pařížské náměstí. A přitom stačí tak málo. Směrem od Notre-Damu pokračujte po břehu Seiny po cíp ostrova l‘Ile de la Cité, kde za fasádami budov při Seine se skrývá jedno z nejzajímavějších náměstí.

Kavárna, kde pracovala Amélie Poulain „Café des 2 moulins“, se nachází na jedné ze stoupajících uliček na Montmartre. Ulice Lepic působí na pařížské poměry docela prostorně. Jakoby svou rozlehlostí ztrácela na intimnosti tak typické pro pařížské kavárny.

Projdete-li několika bulváry po Paříži, určitě vás zaujmou impozantní fasády světlých pískovcových budov haussmanského stylu. Na první pohled vypadají, že si jsou podobné jako vejce vejci, ale není tomu tak.

V jídelních lístcích mnoha pařížských kaváren a restaurací si mezi dezerty asi všimnete „café Gourmand“ nebo také „thé Gourmand". Představíte si možná velký šálek zpěněné kávy se šlehačkou nebo velký hrnek čaje Earl Grey.

Pohlednice z Paříže s fotografiemi malého prchajícího chlapce s bagetou pod paží, nebo proslulý polibek milenců před budovou radnice Hôtel de Ville mnozí z vás určitě již viděli. Pokud tyto fotografie záběry znáte, pařížského fotografa Roberta Doisneau netřeba představovat.

Často se mne mnozí přátelé při plánování své cesty do Paříze ptají, jaký dobrý (a většinou i levný) hotel mohu v Paříži doporučit. Těžká otázka, neboť každý máme jiné preference, jiné zájmy, jiné cíle  i životní rytmus. Co někomu nevadí nebo dokonce vyhovuje, to druhému může znepříjemnit celý pobyt. Každopádně město nabízí pestrý výběr ubytovacích kapacit, od velmi skromných přístřešků až po luxus hotelu Ritz.

Při procházce pod platany na nábřeží Seiny, mezi čtvrtí Marais a katedrálou Notre-Dame, vás zaujme zeleno-krémová barva fasády kavárny-restaurace Louis Philippe. Tato kavárna je součástí Paříže již od roku 1851. Ukázkový příklad pařížské kavárny, jak je známe z francouzských filmů.

Při žádné, ani té krátké dvou nebo třídenní návštěvě Paříže, neujde většinou pozornosti Lucemburská zahrada. V zimních měsících, v nynějším mrazivém únoru předevšim, přes nevyčerpatelnou paletu možností potulování se po pařížských ulicích, bulvárech, náměstích, pomalých oddechových procházek v parcích a zahradách, je potřeba výměny ostrého vzduchu za teplejší přímo naléhavá. A tak otevíráme dveře kaváren, čajoven, restaurací a také muzeí.

„Bouquinistes“ je slovo patřící k Paříži, které se snad už ani nemusí překládat. Dřevěné, zeleně nabarvené stánky, lemující nábřeží Seiny zná každý. Prodavači starých knih, časopisů i drobných suvenýrů jsou neodmyslitelnou součástí historie a šarmu Paříže. Na tisíc dřevěných "mini-antikvariátů" ve formě skládacích dřevěných a kovových stánků, přes 300 000 knih, 217 „bukinistů“ - knihkupců, to vše je několik kilometrů kulturní procházky podél Seiny.

„Macarons“ (makarónky, nebo i pusinky) - drobné kulaté koláčky patří k pařížským klišé. Jsou pozitivem, kvůli kterému Angličané jezdí vlakem Eurostar na otočku do Paříže, aby si s sebou odnesli bonboniérové ​​krabice s barevným výběrem koláčků plněných krémy klasických, méně klasických i exotických příchutí.