Paříž | Paristep

Na otázku svých přátel, jak bylo v Paříži, jsem často v žertu odpovídal – těsno. Těsnějšímu pocitu se člověk ve městě prostě nevyhne. Z oficiálních čísel vyplývá, že Paříž má čtyřnásobně větší hustotu zalidnění než jiná velká evropská města. Konkurovat jí v tomto mohou snad některé asijské aglomerace. V metropoli je tento fakt znát na každém kroku...

V prosinci, během pohody vánočních svátků, s chutí perníků a čokoládových bonbónů, jsem plánovala psát o bazilice Saint Denis, o jejích mramorových královských hrobkách, o tom jak králové mají u nohou lvy a královny psy, o kráse sochy Marie Antoinetty a králi Ludvíkovi XVI. nebo o horkém víně v kavárně naproti baziliky. Chtěla jsem napsat o Lucemburské zahradě...

V kostele Saint-Sulpice mezi zástupem stovek dřevěných židlí je stůl se čtyřmi širokými bílými svícemi. Jedna je již načatá, druhá se za dva dny také začne zkracovat. Kolébka v Betlémě je ještě prázdná, ustlaná čerstvá sláma čeká na Ježíška. Každoročně se snažím naladit na atmosféru vánočních trhů v Paříži...

Paříž se poprala s rozběhem školního roku, metra se opět naplnily a nepozorovaně jsme se ocitli v období, kdy nás informují o stávkách v dopravě, tak typických pro listopad. Babí léto přetrvává i v první listopadový den, Lucemburská zahrada zalitá v slunci vítá návštěvníky i velkým plakátem u hlavního vchodu „Paul Durand-Ruel...

Setkání máme v zářijový pátek u „Caroussel du Louvre“. Slunečný zářijový den je jedním z detailů dokonalé organizace cestovní agentury Elytour. Slovem a lehkou chůzí nás provází Jessica, mladá elegantní Pařížanka, historička, jejíž znalosti a množství zajímavých anekdot dokazují, že po staletích historie Paříže se pohybuje tak ladně...