Paříž | Paristep

Moderní pařížská čtvrť La Défense fascinuje. Vysoké skleněné fasády mrakodrapů nemají nic společnýho s historickou krásou Paříže. Pro turisty nejsou moc lákavé široké prostory  pod budovami tyčící se do nebe. Tyto prostranství jsou zpestřené jen barevnými sousošími moderního umění. 

 

S blížícím se únorovým dnem Svatého Valentýna - navzdory řečem, že o takové komerční svátky nestojíme a milující muži jsou tak vzorní, že růže svým láskám daruje leckdy jindy, jen ne na Valentýna - si přiznejme, že všichni tak trochu podvědomě romantiku v tomto období vyhledáváme.

 

„Macarons“ (makarónky, nebo i pusinky) - drobné kulaté koláčky patří k pařížským klišé. Jsou pozitivem, kvůli kterému Angličané jezdí vlakem Eurostar na otočku do Paříže, aby si s sebou odnesli bonboniérové ​​krabice s barevným výběrem koláčků plněných krémy klasických, méně klasických i exotických příchutí.
 

„Bouquinistes“ je slovo patřící k Paříži, které se snad už ani nemusí překládat. Dřevěné, zeleně nabarvené stánky, lemující nábřeží Seiny zná každý. Prodavači starých knih, časopisů i drobných suvenýrů jsou neodmyslitelnou součástí historie a šarmu Paříže. Na tisíc dřevěných "mini-antikvariátů" ve formě skládacích dřevěných a kovových stánků, přes 300 000 knih, 217 „bukinistů“ - knihkupců, to vše je několik kilometrů kulturní procházky podél Seiny.

Při žádné, ani té krátké dvou nebo třídenní návštěvě Paříže, neujde většinou pozornosti Lucemburská zahrada. V zimních měsících, v nynějším mrazivém únoru předevšim, přes nevyčerpatelnou paletu možností potulování se po pařížských ulicích, bulvárech, náměstích, pomalých oddechových procházek v parcích a zahradách, je potřeba výměny ostrého vzduchu za teplejší přímo naléhavá. A tak otevíráme dveře kaváren, čajoven, restaurací a také muzeí.

Při procházce pod platany na nábřeží Seiny, mezi čtvrtí Marais a katedrálou Notre-Dame, vás zaujme zeleno-krémová barva fasády kavárny-restaurace Louis Philippe. Tato kavárna je součástí Paříže již od roku 1851. Ukázkový příklad pařížské kavárny, jak je známe z francouzských filmů.

Často se mne mnozí přátelé při plánování své cesty do Paříze ptají, jaký dobrý (a většinou i levný) hotel mohu v Paříži doporučit. Těžká otázka, neboť každý máme jiné preference, jiné zájmy, jiné cíle  i životní rytmus. Co někomu nevadí nebo dokonce vyhovuje, to druhému může znepříjemnit celý pobyt. Každopádně město nabízí pestrý výběr ubytovacích kapacit, od velmi skromných přístřešků až po luxus hotelu Ritz.

Pohlednice z Paříže s fotografiemi malého prchajícího chlapce s bagetou pod paží, nebo proslulý polibek milenců před budovou radnice Hôtel de Ville mnozí z vás určitě již viděli. Pokud tyto fotografie záběry znáte, pařížského fotografa Roberta Doisneau netřeba představovat.

V jídelních lístcích mnoha pařížských kaváren a restaurací si mezi dezerty asi všimnete „café Gourmand“ nebo také „thé Gourmand". Představíte si možná velký šálek zpěněné kávy se šlehačkou nebo velký hrnek čaje Earl Grey.

Projdete-li několika bulváry po Paříži, určitě vás zaujmou impozantní fasády světlých pískovcových budov haussmanského stylu. Na první pohled vypadají, že si jsou podobné jako vejce vejci, ale není tomu tak.

Kavárna, kde pracovala Amélie Poulain „Café des 2 moulins“, se nachází na jedné ze stoupajících uliček na Montmartre. Ulice Lepic působí na pařížské poměry docela prostorně. Jakoby svou rozlehlostí ztrácela na intimnosti tak typické pro pařížské kavárny.

Budete-li v blízkosti katedrály Notre-Dame, neudělejte podobnou chybu jako já, že mi trvalo několik let života v Paříži, abych objevila nejromantičtější pařížské náměstí. A přitom stačí tak málo. Směrem od Notre-Damu pokračujte po břehu Seiny po cíp ostrova l‘Ile de la Cité, kde za fasádami budov při Seine se skrývá jedno z nejzajímavějších náměstí.

Kavárna-restaurace „Les Deux Magots“ je z několika důvodů zajímavou zastávkou při toulkách po Paříži. Prvním důvodem její atraktivnosti je, že se nachází přímo na náměstí před starým kostelem Saint-Germain. Druhým důvodem je, že je to jedna z nejstarších pařížských kaváren, s bohatou literární historií.

Legendární pařížský Montmartre, je společně se čtvrtí Belleville, jedno z mála míst v centru Paříže, kde se nám promítá do atmosféry ulic i terénní profil. Kopcovitost dává obvodu zcela jiný charakter a je velkým bonusem této čtvrti. Struktura ulic a domu zde vznikala tradičním pozvolným historickým vývojem, nikoli jako přesně narýsované moderní široké pojetí bulvárů.

Jedním z fenoménů, které mě už léta na Paříži fascinují a které při procházkách po Paříži podvědomě vyhledávám, jsou takzvané „Tromp-l‘oeil“ - v přímém překladu „klamy oka“, což v realitě pařížských ulic a fasád znamená malované nákresy na zdech domů, nejčastěji falešné okna na zdech budov bez oken.

Přejete si „Mademoiselle?“, „s dovolením, Mademoiselle“, „Mademoiselle, cosi Vám vypadlo z tašky...“. Že by tomuto šarmantnímu oslovení i ve Francii už odzvonilo? Ze slečen se stanou paní, bez rozdílu na věk, bez rozdílu na to, zda jsou vdané nebo svobodné. V admistratívnych formulářích se ruší zmínka „slečna“ a také se ruší rubrika „rodné“.