Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtvrť La Butte aux Cailles

29. 7. 2013

butte-aux-cailles-1.jpgNázev čtvrti „la Butte aux Cailles“ – „křepelčí vrch“ („caille“ znamená ve francouzštině „křepelka“), nepochází z křepelky, jak si mnozí myslí. Ale etymologie názvu této přes den klidné a tiché a ve večerních hodinách vesele rušné čtvrtě na jihu Paříže je od jména Pierre Caille, který se v roce 1543 stal jejím vlastníkem. V té době byl vlastníkem kopce se zelení a stromy, s několika vodními mlýny na řece Bièvre, která pod kopcem tekla.

V 19. století se však řeka změnila na odpadní zapáchající vodu, znečišťovanbutte-aux-cailles-2.jpgou koželužstvím a barvením. Dnes, přestože vede až po stanici Gare d'Austerliz, je řeka z hygienických důvodů zakryta pod zemí.

Na objevení této čtvrti, jakoby vesničky v 13. pařížském okrsku, je nejlepší vystoupit na zastávce metra Corvisart, přejdete přes bulvár Auguste Blanqui, ulicí Jonas a pak doprava ulicí Cinq-Diamants, která vás zavede na ulici la Butte-aux-Cailles.

Do roku 1860 čtvrť nepatřila Paříži, ale předměstí Gentilly. Domy byly tak skromné ​​a chudé, že lidé trávili většinu času venku, v kavárnách a právě tak se zde vyvinula jakoby vesnická soudržná komunita, do takové míry, že pokud někdo šel do jiné pařížské čtvrti, tak říkal, že „jde do města“. Díky soudržnosti jejich obyvatel, byla jednou z prvních čtvrtí, které povstaly v Pařížské komuně.

Původně byli obyvateli čtvrti hlavně dělníci a řemeslníci, dnes je spíše bohémskou čtvrtí, žijí zde, schovaní od hluku rušné Paříže starší libutte-aux-cailles-3.jpgdé, kteří udávají svými pomalými kroky rytmus čtvrtě přes den a zároveň mladá generace svobodných Pařížanů, kteří do pozdní noci naplňují bary a restaurace.

Jelikož zde byl kdysi vápencový kamenolom, půda je dost křehká a proto se nemohla využít na výstavbu moderních vysokých budov. A tak tu zůstaly sympatické drobné, maximálně třípatrové domky, jabloně, úzké klikaté uličky, které vás dovedou na nejvyšší bod čtvrti - náměstí „La place de la Butte aux Cailles“.

Na náměstí Paul Verlaine si všimněte dvou rarit - 600 metrů hluboké artézské studny, zdroje kvalitní pitné vody, kde i dnes si každodenně chodí Pařížané se džbány a lahvemi pro vodu. Druhou kuriozitou je bazén v budově z červených cihel, postavený v roce 1924, který také využívá vodu ze zdroje studny.butte-aux-cailles-4.jpg

Jednou z ulic sjíždějící z vrchu Butte aux Cailles je ulice rue Daviel, kde domy z roku 1912 na čísle 10 jsou díky své architektuře nazvané i malé Alsasko.

Před obědem, přes pracovní den je čtvrť balzámem na duši velkoměsta. Po 11 hodině majitelé četných kaváren a restaurací vytahují židle ven na chodníky, které se v době oběda a večera stávají terasami, prostírají stoly, majitelka drobné „crêperie“ – palačinkárny před otevřením sedí venku na terase a luští křížovku, stařenky se pomalu tahají s nákupními taškami na kolečkách. Albánec mi v kavárně servíruje mé předobědové kapučíno. Kavárna je ještě prázdná, jen za vedlejším stolem sedí starší dáma, asi po půlhodině přichází svižným krokem mladý muž, asi třicátník, pravděpodobně syn. Tak to už bývá, staří lidé čekají, mladí se zpožďují, mladí čas honí, starší ho už dohonili, nebo čas dohonil je. Syn letmo políbí matku na tvář, roztržitě si přisedá, sedí spolu u kávy, většinu času mlčí. Vždyť setkání jsou o tom, být spolu, povídat se dá i přes telefon.

Maria Dopjerová-Danthine, Paristep

Článek byl uveřejněn 1.9.2011 na portálu zaujímavosti.net