Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pařížské metro a Hector Guimard

12. 11. 2012

metro-paris-1.jpg„Art nouveau“, v překladu „Nové umění“, konce 19. a počátku 20. století, které nám je dobře známo přes bohaté dekorativní fasády pařížských budov, přes květnaté vzory vytvarované z kamene, kamenné třásně hroznů, je reprezentováno i zelenými fantazijními vchody do stanic pařížského metra.

To, co dělá z Paříže nejromantičtějším městem na světě je buď nedefinovatelné, nebo má tisíc definic a podob. Eiffelovka, nábřeží Seiny, terasy kaváren, večery na Montmartru, rána v pekárnách, dezert po každém jídle, piknikmetro-paris-2.jpgy v parcích a zahradách, čtení knihy na zelené židli v Lucemburských zahradách, rychlá jízda autem po noční Paříži, harmonika v metru, večerní procházka po bulváru Saint-Germain a dalo by se takto pokračovat donekonečna.

Design „art nouveau“ stanic metra, zelených esteticky zvláštních vchodů do stanic metra patří také k romantickým symbolům Paříže. Turisté posílají pohlednice do celého světa s náměty francouzské bagety, Eiffelovky, sýrů, croissantů, či vchodů do stanic metra, které proslavil lyonský architekt Hector Guimard.

V roce 1900 začal vchodem do stanice metra „Porte Dauphine“ a následovaly desítky dalších: Palais-Royal-Musée du Louvre, Chatelet, Abbesses, Nation, Tuileries, Louvre Rivoli, Victor Hugo, Monceau, Réamur-Sebastopol, Sentier, Bastille, Raspail , Pasteur, Saint-Marcel, Saint-Michel, Cité...

Hector Guimard se k projektu stanic pařížského metra dostal jen náhometro-paris-4.jpgdou. Po vyhlášení konkursu v roce 1899, ani jeden z návrhů rozhodovací porotu neuspokojil a tak požádali Hectora Guimarda, aby se tohoto úkolu chopil. Hector Guimard už byl proslulý designem budovy Castel Béranger na ulici La Fontaine v Paříži. Guimard jako stavební materiály vybral slitinu železa na okrasnou strukturu vchodu, častokrát s designem rostlinných motivů, kámen na podezdívku a sklo na zastřešení vchodů.

Guimardovy vchody do metra mohou připomínat i okaté žáby široce otevírající ústa. A kdoví, možná i z tohoto obrazu pochází francouzský termín k označení vchodu do metra, „Bouches du metro“, což doslovně přeložíme jako "ústa metra" a metafora je opravdu výstižná. Projdete přes tyto brány, které se na ulicích a bulvárech velmi snadno identifikují, sejdete dolů poměrně strmými schody a ocitnete se v podzemní Paříži, díky jehož spletitému systému se rychle přemístíte do vášně vytýčeného bodu.

Malým zázrakem, který komentují mnozí turisté, či Pařížané je, že přesto, žemetro-paris-5.jpg víte, že jdete na Saint-Michel, k Opeře, k Montparnasse... po výběhu schodů z útrob metra vás realita tak trochu vždy zaskočí. Pokaždé, i po letech, vám mírně vyrazí dech, když po dlouhých chodbách a nástupištích v metru najednou stojíte na rušném bulváru Saint-Michel, najednou je před vámi impozantní socha svatého Michala, večer vám vyrazí dech, když najednou čelíte vysoké tmavé budově Montparnasse s množstvím světel nepravidelně rozložených po fasádě mrakodrapu.

Přechod z podzemní Paříže do ulic města světel má díky Guimardovi přechodný bod, jehož originalitu designu Paříž potvrdil a zařadil ho mezi klišé svých šarmů.

Paříž se pyšní 86 Guimardovými vchody do stanic metra, které jsou od roku 1978 zapsány do seznamu historických památek národního dědictví.

Maria Dopjerova-Danthine, Paristep

metro-paris-zapati.jpg