Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pařížské pasáže

12. 3. 2012

1.jpgZkuste atypický plán na Paříž, turistům méně známou Paříž, avšak stále Paříž s koncentrací historie, šarmu, francouzského gurmánstva a specialit, barev, zajímavých výkladů. Vydejte se do pařížských „passages“, či „galleries“ - pasáží, skleněnou střechou krytých uliček s rozmanitými butiky, starými knihkupci, či chutnými podmanivými kavárnami a drobnými restauracemi. Prší, je zima, nebo příliš horko? Atmosféra těchto architektonicky skvostů vás uvede doslova do muzejní bázně. Pasáže, kromě svého praktického významu jsou zároveň ozdobou, mikroprostorů vytvářejícím zvláštní idylu, odseparované od okolních ulic, vládne v nich klid promíchaný s každodenním životem obchodníků, kaváren, cukráren a restaurací.

Je zajímavé nahlédnout do historie, abychom pochopili, proč a jak pasáže v Paříži vznikly. Přesuňme se do mírně drsnější Paříže, do počátku 19. století, kdy ještě ulice nebyly vydlážděné, byly špinavé, pohybovalo se po nich na 70 tisíc koní(!) a nebyly v noci osvětlené. V prachu ulic bez stezek a odtoků, v hluku se jen těžko nacházelo tiché místo k odpočinku, na klidné procházky a rozhovory. Kryté pasáže se začaly budovat jako řešení vytvoření míst chráněných od nepříznivého počasí, měst, které byly ideálním prostorem na procházky. A zároveň jsou jakousi přirozenou a pro turistu nečekanou praktickou zkratkou při toulkách po městě, projdete úzkou pasáží a najednou se vynoříte na jiné ulici, v jiné čtvrti. Spolu s pasážemi vzkvétaly divadla, různá představení, bary nebo i prostituce.2.jpg

Většina pasáží pochází přibližně z roku 1830. Prvním prototypem budoucích pasáží byly tři galerie „Galeries du Palais Royal“ vybudované v roce 1786 vévodou orleánská kolem jeho zahrady. V 19. století bylo v Paříži postaveno asi 130 pasáží, dnes jich je zachovaných už jen kolem 20. Většina z nich byla zničena hlavně při Haussmannských pracích. Nejstarší pasáží v Paříži je „Passage des Panoramas“ (z roku 1799) mezi budovami Bourse a Opéra, dlouhá 133 metrů a široká jen 3,20 metru, pokrytá sklem a dřevem. Úzká, s mnoha restauracemi a pestrou paletou butiků, musíte se na každém kroku zastavit, abyste stíhali vnímat výklady, malby, dekorace, visící tabule s názvy obchůdků.

Název „panoramas“ pochází z atrakce (předchůdce kina) promítání panoramatických obrázků. Američan William Thayer, majitel lodí, jehož francouzská vláda vyplatila po ztrátě jeho lodí, koupil pasáž po francouzské revoluci. V roce 1816 zde zavedli poprvé plynové o3.jpgsvětlení.

Pasáže nepatří státu a obchodníci jsou nájemci nebo vlastníci obchodů. Přístup do nich je v noci zavřený a jen lidé, bydlící v pasáži mají klíč, aby se dostali dovnitř. Některé jsou otevřeny i v neděli a ve svátky, některé jen v době otvírácích hodin obchodů a butiků.

Pařížské pasáže jsou posety starými knihkupci a extravagantními butiky, které již v 19. století lákaly turisty z celého světa. Ve 2. pařížském okrsku, když se vydáte pěšky od budovy Opery Garnier máte skvosty jako „Passage des Panoramas“, „Passage Jouffroy“, „Galerie Vivienne“, „Galerie Colbert“ (z roku 1826), nebo „Passage Choisieul“.

V „Galerie Vivienne“ (1823) se zastavíte před každým výkladem, nelze kráčet moc rychle, krok sleduje rytmus srdce, úžasu, nadšení ze starých drobných knihkupectví s vysokými policemi z tmavého dřeva z masivu, přeplněnými starými a uměleckými knihami, prodavač není jen prodavačem, ale své dny tráví rozhovory o knihách, literatuře, umění, ke každé knize má cosi říct. Z polic s knihami, či listujíc ve starých knihách, vnímáte příjemný pach stáří, vědomostí a respektu. Díváte se do výkladů se šperky, víny, oblečením, filatelistickými známkami, či uměleckými předměty galerií. Díváte se na strop, ozdobené zdi, na krásnou barevnou mozaiku dlaždic, na níž se ozývá zvuk vašich pomalých kroků.4.jpg

V pasáži Jouffroy vás možná zlákají barvy bonbónů a sušenek různých příchutí v obchodě „La cure gourmande“, nebo zákusky ve výkladu cukrárny „Le Valentin“, nebo vyvěšené menu a pohodlné proutěné židle restaurace Zaphire. Vejdete a hned u dveří vás vítá stolek s třemi obrovskými dorty - jablečným, borůvkovým a čokoládovým. Servírka se usměje na mou dceru a zeptá se jí, zda si dá hranolky se šunkou, nebo raději palačinku buď s povidly, čokoládou, zmrzlinou nebo cukrem, nebo že by všechno najednou? Dcera jí opětuje svůj momentálně bezzubý úsměv a vyhrává palačinka s čokoládou. Já své štěstí nacházím při zpěněném kapučíne a salátu „Napolitaine“, s mozarrelou a sardinkami.

A v Paříži jak už to ve velkoměstech bývá, lidé jsou různí, někdy nevíte, kde hraničí podivínství s normalitou. Hodinu jsme s dcerou seděli jen pár centimetrů od sousedního st5.jpgolu se starším, elegantně do zimního počasí oblečeným, párem. Já jsem jen občas okem zavadila o oblečení dámy, jaksi podvědomě mě upoutaly pestré barvy svetru a šály. Když se pár po placení zvedl, pan se rozpovídal, a pozval mě na filozofickou debatu k němu do bytu, kterou pořádá jednou za měsíc a hned mi nadšenými podával žlutý papírek s potřebnými informacemi. Když jsem si s panem a jeho paní potřásla ruce, oni z restaurace vyšli, na rozbaleném papírku jsem si přečetla, že 19. března se bude u nich doma rozebírat Platónova Atlantida, že účastníků prosí přispět finančním příspěvkem od 3 do 8 euro a hlavně mě zaujala věta: „Cudnost je velkou ctností, a proto milé přítelkyně, vám připomínáme, že normální decentní sukně by měla zcela zakrýt kolena, i vrch musí být decentní a pořádně zakrývat ruce. Děkujeme za dodržení“. Paříž je plná překvapení na každém kroku...

O Paříži se říká, že je městem světel, pasáží a galerií. Zde to platí, díky zastřešení ze skel, doslova. Pasáže nás přenášejí na několik minut či hodin, do Paříže zapomenuté, historické, ale se stále dynamicky bušícím srdcem.

Maria Dopjerova-Danthine, Paristep

(článek byl také uveřejněn na portálu Cestování 30.11.2011)

 
 

Náhledy fotografií ze složky Paříž ulice | Jan Schinko jr.