Paříž | Paristep

Kdo byl v Paříži a nebyl ve versailleském zámku, ví, že se do Paříže musí vrátit. Vydejte se s námi do Versailles, ale tentokrát ne s houfem turistů. V nedělní letní ráno volíme lepší plán - tichost ulic starého městečka Versailles, kromě lidí kráčejících na nedělní mši jsou ulice prázdné a svými fasádami odkrývají poselství historie.

Na počátku byl zámek, díky kterému se Versailles stalo hlavním městem francouzského království (i když historici polemizují, zda Versailles bylo skutečně hlavním městem) a v 17. a 18. století se v okolí zámku vybudovalo městečko, jehož šarm a odraz historie je i dnes na každém kroku cítit. Do tajů a kuriozit z historie se dostáváme díky odbornému výkladu průvodce Marouane Ouled Amor, plného nadšení a nevyčerpatelného zdroje poznatků.

Město Versailles má dvě hlavní čtvrti. Starou čtvrť St. Louis s architekturou domů 18. století a novější čtvrť Notre-Dame vybudovanou hlavně v 19. století. Ludvík XIV. (1638-1715) dal vykácet les u zámku, aby se mohla rozjet výstavba čtvrti St Louis.

Díky našemu průvodci, na každém kroku identifikujeme charakteristický rys pro Versailles, architektonický styl domů. Žádná budova nemohla být vyšší než zámek (kromě štíhlé věže katedrály Sv. Ludvíka). K pravidlům architektury, které zavedl v 17. století Ludvík XIV., patří, že zámek byl z bílého kamene a všechny domy musely být z cihel a kamene. Problém však byl, že cihly byly velmi drahé, jedno náměstí postavené z cihel představovalo neskutečné bohatství a tak se tak trochu falšovalo. Domy se dělaly z mlýnského kamene, na ně se nanesla omítka a pak se nanášela malba imitující cihly. V 18. století byly okenice zevnitř, typické dřevěné okenice na vnější straně oken se montovaly až v 19. století.

Historickou pýchou čtvrti Sv. Ludvíka je starý trh, známý jako „les carrés de St Louis“ („čtverce Sv. Ludvíka“). Tato křižovatka ulic rues Royale a d'Anjou je snad nejkouzelnější místo historického městečka Versailles. Domečky, čtyři přízemní budovy byly vybudovány v roce 1737 s cílem dát prostor obchodníkům, kteří doplňovali obchody čtvrti Notre-Dame. Tento trh se nikdy vlastně moc nerozvinul, za 20 let se domky proměnily na bydlení, nastavilo se na ně jedno patro, které sloužilo k bydlení. Dodnes se zachoval téměř v původním stavu. V minulosti v těchto nízkých domcích byli umělci a drobní obchodníci, a také v současnosti město Versailles nařizuje, že v přízemí těchto historických domků musí být obchody.

Náš pohled upoutává majestátní budova katedrály Sv. Ludvíka s rysy architektury typickými pro střední a východní Evropu. Kupole připomínající středoevropskou architekturu byla zvolena na počest Marie Leszczynské, manželce Ludvíka XV. Katedrála z roku 1754, postavená v jezuitském stylu, na Francii dost barokním, se tyčí na obdélníkovém náměstí, obklopeném jemnými fasádami domů. Kromě šarmu celkového vzhledu náměstí zde najdeme další dvě kuriozity, kašnu z 18. století a při katedrále sochu opata l'Abbé de l'Epée, který vynalezl první abecedu pro hluchoněmé a byl prvním učitelem hluchoněmých ve Versailles. Právě za vlády Ludvíka XIV. vznikl zárodek Braillova písma a založili první školy pro nevidomé.

Naše kroky po dlaždicích starého Versailles průvodce zpestřuje anekdotami. V jeho podání i v Králi Slunce vidíme běžného smrtelníka, který měl i své slabosti. Ačkoliv měl ochutnávače, který hodinu předtím, než král jedl, ověřoval, zda žádný jed ve stravě není, král nevypadal při jídle právě nejlákavěji. Jelikož měl velmi špatné zuby, museli mu je vytrhnout a protože praktiky v té době byly dost drsné, spolu se zuby mu "zubař" vytrhl i kus dásně, které se pak snažili slepit horkým uhlím, ale díra v ústech mu zůstala a při jídle mu jídlo vycházelo z nosu.

Ludvík XV. byl zas známý jako velký sukničkář a přestože si vzal Polku Marii Leszczyńskou, kterou miloval, čehož důkazem bylo, že mu za deset let porodila devět dětí, pak už byla vyčerpaná a tak si začal hledat milenky. Mezi nimi i Madame de Pompadour, která se stala jeho důvěrnicí, dokonce víc důvěrnicí než milenkou. Madame Pompadour mu dokonce tolerovala jiné milenky, pokud nepřekypovaly inteligencí. Ludvíku XV. se připisuje otcovství 65 dětí, začal v rodině, kde se jako jeho milenky vystřídaly čtyři sestry.

Mírným stoupáním se blížíme k zámku ulicí „rue de l'Indépendence Américaine“. Ludvík XV. a Ludvík XIV. téměř nikdy nechodili do Paříže, a tak Ludvík XV. dal v blízkosti zámku postavit i ministerstva. Je až komické porovnat malou cihlovou budovu tehdejšího Ministerstva financí s dnešním komplexem Bercy, a přitom se tu spravovaly finance nejbohatšího království v Evropě. V současnosti se plánuje tato historická budova využít na výstavbu 4-hvězdičkového hotelu. V tehdejší budově Ministerstva kultury byla obrovská sbírka uměleckých předmětů, tisíce naskládaných maleb, které veřejnost neměla možnost vidět a tak vznikl projekt postavit Louvre. Obraz Mony Lisy byl například součástí koupelny Františka I. V tehdejší budově Ministerstva zahraničních věcí dnes sídlí versailleská veřejná knihovna, do níž se vchází nádhernými zdobenými dveřmi. Právě zde byla podepsána v roce 1783 Versailleská dohoda, která uznala nezávislost Spojených států amerických, a proto se ulice jmenuje „rue de l'Indépendence Américaine“. Procházíme kolem budovy Archivů Ministerstva války. Architekt Berthier měl za úkol postavit dvě ministerstva, bez jediného kousku dřeva, aby se nedaly podpálit a nemohly shořet. Když se přišel Ludvík XIV. podívat na stavbu, architekt naschvál podpálil střechu, a přestože architekt riskoval smrt krále, král byl spokojen, neboť ministerstvo neshořelo, oheň se ze střechy nerozšířil. Budova ani během revoluce nebyla zničena a i dnes patří armádě.

Po toulkách tichými historickými uličkami se ocitáme před zámkem, který je ve srovnání s městečkem Versailles na vyvýšeném místě. Dozvídáme se, že pokoj Ludvíka XIV. měl výhled směrem na Paříž, na východ, vždyť se přece přezdíval Král Slunce a jeho koně bydleli v krásnějších prostorách, než mnozí králové v Evropě. Naproti zámku byly dvě stáje, velká pro koně na hony a malá pro koně na spřežení do kočárů. Do zámku měl přístup každý, pod podmínkou, že byl vybaven kloboukem a mečem, klobouky i meče se daly půjčit při vstupu do zámku.

Prohlídka skrytými skvosty starého Versailles končí na rušném trhu, který je proslulý kvalitou a čerstvostí produktů a svou atmosférou. Dokonce mnozí Pařížané mají ve zvyku právě sem chodit „faire leur marché“ (dělat své tržní nákupy). Tržní náměstí je obklopeno nespočtem kaváren a restaurací, jak jinak, každá s jedinečnou atmosférou a nabídkou jídel, která ji drží v konkurenčním boji s okolím. Přístav se při nádvoří „cour de l'ancien Bailliage“ - tehdejším sídle místní administrativy a Justičního paláce, kde bylo zároveň i vězení. Za vězení bylo třeba platit, chudí v podzemí si platili za slámu.