Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po stopách Amélie z Montmartru

19. 2. 2012
1.jpgKavárna, kde pracovala Amélie Poulain „Café des 2 moulins“, se nachází na jedné ze stoupajících uliček na Montmartre. Ulice Lepic působí na pařížské poměry docela prostorně. Jako by svou rozlehlostí ztrácela na intimnosti tak typické pro pařížské kavárny. V době oběda, když se usazujete za stolem, se však pocit příliš prázdného prostoru každou minutou vytrácí. Místní se shromažďují na stojáka nebo na barových židlích u baru, v jedné ruce „café noisette“ a v druhé noviny. V části s malými stolky, jsou snadno rozeznatelní turisté. Ti z asijských zemí, po prvním nadšení a mnohých fotozáběrů (každý s každým, každý odděleně, dále talíř plný jídla, dekor kavárny, jídelníček s obrázkem Amélie, miska se zlatavým dezertem „crème brûlée“) s cílem pochlubit se všem facebookovým přátelům, spokojeně ťukají do svých moderních mobilů. Americké zamilované páry jsou také důkazem, že kavárna se uvádí v turistických průvodcích a brožurkách po celém světě.

Jídelníček je dost přizpůsoben mezinárodním chutím, hamburgery s hranolky a saláty uspokojí chozením vyhládlé turisty. Místní sem zase chodí přes oběd na velké talíře míchaných salátů. Turisté jako na povel si objednávají „goûter d'Amélie“ - horký nápoj, kávu nebo čokoládu a k tomu typický francouzský dezert „crème brûlée“ s cílem2.jpg zažít požitek Amélie z lámání kovovou lžičkou skaramelizovaného povrchu jemného vanilkového pudinkového krému.

Se šálkem kapučína pozoruji mladého číšníka, obratně pobíhajícího mezi stoly, barem a kuchyní. U jednoho stolu komunikuje plynulou španělštinou, mladou Američanku kárá se vztyčeným ukazováčkem: „First, you have to finish your salad and then I will bring you your dessert.“ S asijskými dívkami, které neumí anglicky se teatrálně dorozumívá rukama. Po mém komentáři obdivujícím jeho jazykové znalosti, mi odpovídá, že myslí, že na jeho profesionální účely si počíná celkem dobře, domluví se anglicky, španělsky, italsky, švédsky, turecky, několik vět v japonštině a ruštině. Ještě upřesňuje: „Samozřejmě politiku v japonštině nejsem schopen rozebírat, ale pár vtipů umím říci“. Dobře, že upřesnil, protož3.jpge jinak bych si myslela, že s Japonci diskutuje o politice. Já pro změnu politiku nevím rozebírat ani v mém rodném jazyce, a vtipy v japonštině, či švédštině mi také nepřipadají právě rutinní záležitostí. Po přečtení křestního jména z mé kreditky se zvědavě ptá na zemi, ze které pocházím. Prosí mě, abych ho naučila pár slovenských slov. Mám dobrý pocit, že jsem možná právě spustila proces, že zanedlouho bude mluvit vtipy česky. Cibulová polévka v keramické misce s lví hlavou, s košíkem kousků čerstvé bagety nezklamala. A atmosféra kavárny přece jen způsobila, že jsem si večer přehrála některé pasáže filmu Amélie z Montmartru.

Tak a teď si vyberte z této mezinárodní spletitosti. Stojí kavárna za posezení nebo ne? Nedejte se odradit prvním dojmem, že je to jen mucholapka na turisty, atmosféru rozhodně má. A ta je tvořena právě tím zajímavým poměrem turistů z celého světa a místních hostů, kteří se navzájem znají a kteří tu jsou jako doma. Kombinace stolů s veselou společností více lidí i individualit. Paní u již dávno prázdného šálku kávy pracuje na svém notebooku, dále jsou osamělé asijské dívky, ale i páry mladších a starších milenců. Po mé levé ruce, odseparováni od mého stolu jen asi 5 cm mezerou, mladá studentka neuvěřitelnou frekvencí vypráví své nejnovější zážitky otci, který ji pozval na oběd. Během celého oběda se mu podařilo 4.jpgdo jejího monologu vsunout možná dvě poznámky.

Proč jsou v názvu kavárny dva mlýny? Samozřejmě jedním z nich je Moulin Rouge, a tím druhým mlýnem je „Moulin de la Galette“, jediný funkční větrný mlýn na Montmartru, který byl v roce 1830 přeměněn na kabaret. V současnosti je „Moulin de la Galette“ soukromým majetkem a je veřejnosti nepřístupný. Kavárna byla uvedena do provozu na začátku 20. století, svůj současný název získala až v roce 1950.

Když budete v těchto končinách a kavárna-restaurace, kde pracovala Amélie ve vás vyvolá touhu jít dál po stopách, za pozastavení stojí „Epicérie“ (malý potravinový obchod) s názvem „La Maison Collignon“ na adrese 56, rue des Trois Frères a kino „Studio 28“ na ulici 10, rue Tholozé, kde Amélie často chodívala.

Maria Dopjerova-Danthine, Paristep

(článek byl také zveřejněn na portálu Pelikán)
 

Náhledy fotografií ze složky Paříž Montmartre | Jan Schinko jr.