Jdi na obsah Jdi na menu
 


Impresionisté v Lucemburské zahradě

21. 11. 2014

1.jpgPaříž se poprala s rozběhem školního roku, metra se opět naplnily a nepozorovaně jsme se ocitli v období, kdy nás informují o stávkách v dopravě, tak typických pro listopad. Babí léto přetrvává i v první listopadový den, Lucemburská zahrada zalitá v slunci vítá návštěvníky i velkým plakátem u hlavního vchodu „Paul Durand-Ruel, stávka impresionismu, Manet, Monet, Renoir...“.

Muzeum Lucemburské zahrady hostuje od 9. října 2014 do 15. února 2015 impresionisty. Jde o první výstavu, která je věnována největšímu obchodníkovi s uměním 19. století, jménem Paul Durand-Ruel (1831 - 1922). Paul Durand-Ruel objevil impresionisty, průkopnicky vsadil na jejich způsob malby a byl2.jpg zakladatelem obchodování s moderním uměním. 80 maleb veleděl, Manet, Renoir, Monet, Sisley, Degas vás provázejí po prostorách muzea a vykreslují cestu, jak se umělecká avantgarda dostává do mezinárodního povědomí díky impulsu Paula Durand-Ruel. Na výstavu vás lákají plakáty na autobusech, v kuloárech metra a protože trvá do poloviny února, stihnou ji milovníci maleb impresionistů, kteří se ocitnou v podzimní Paříži, vánočním, novoročním a dokonce i valentýnském období. 

Sousedící cukrárna-čajovna, proslulá Angelina vzdává hold výstavě svým novým zákuskem s názvem „La valse des impressionistes“ („Valčík impresionistů“). Zákusek připomíná tanečnice na bálech na březích Seiny, ve tvaru šarlatově červené plisované sukně, pokryté elegantním kloboučkem z bílé čokolády, ozdobeným červenou růžičkou. Na korpusu z crumble, pod červenou kupolí je jemná bílá tvarohová pěna a uprostřed meruňkový kompot. Klasikou pojmu Angeliny zůstává horká čokoláda, kterou si naléváte z porcelánové konvičky a mícháte se šlehačkou. Vedle našeho stolu si postarší pár dělí čokoládový zákusek „Éclair au chocolat“ a při placení se stěžují číšnici, že čokoládový krém byl příliš tuhý, že je to škoda, protože člověk očekává tekutou čokoládovou nádivku. Číšnice jim to zdůvodňuje přísnými pravidly čerstvosti krémů. K pultu přichází pán, kterého vítají slovy, že tyto dny ho zde vídají denně. Pan si objednává kávu a pistáciový koláč „financier“.
 4.jpg
Druhá největší zahrada Paříže, postavená na objednávku Marie Medicejské v roce 1612, má spoustu charakteristik, které ji činí známou po celém světě. Fontána Medicis, odrazem světla, stromů a spadaného listí ve svém zrcadlišti mění svou tvář v každém ročním období, každý den, z hodiny na hodinu. Děti pohánějící plachetnice, děti sedící na ponících, děti prosící o cukrovou vatu, zmrzlinu, či palačinku, zelené kovové židle, které slouží i jako stolky na piknik, láhve vína a misky se saláty, na položení knihy, na vyhřívání bosých nohou.
 
Muži v bílých ponožkách, šortkách, s tenisovými raketami na zemi, s kávou v papírových kelímcích, spokojeni, že udělali cosi pro svou mužnost, mnozí líbající se, muž praktikující asijské umění s doprovodnými pokřiky, sendviče, makarónky, mnoho otevřených knížek, žena masírující chodidla svému drahému, třásně fialových a žlutých květů, bílé sochy francouzských královen němě přihlížející na to všechno, na život člověka znásobený miliony.
  
Maria Danthine, Paristep
 
6.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky Paříž parky | Jan Schinko jr.