Paříž | Paristep

Často dostávám otázku, kdy je nejlepší jet do Paříže. Odpověď není jednoduchá. Asi nejméně přiznivý termín jsou Velikonoce. Myšlenku strávit prodloužený velikonoční jarní víkend v Paříži dostane polovina Evropy a podle toho to pak ve městě vypadá. Plné hotely, přecpané ulice, metro, muzea, obchody i restuarace, nervózní personál a další nepříjemnosti.

Město ve městě, nebo mikrosvět studentů z celého světa v Paříži - i tak by se dala označit čtvrt Cité Universitaire na jihu Paříže, se stejnojmennou zastávkou linky metra B. Skutečnost, že studenti mají v Paříži svůj svět s množstvím kolejí, studentských jídelen, knihoven, divadel a sportovních zařízení není pro velkoměsto žádnou zvláštností.

U Justičního paláce na ostrově Ile de la Cité, na náměstí Louis-Lépine, jen pár kroků od impozantní fontány Saint Michel, si nelze nevšimnout proslulý trh rostlin a květin. Trh, který je součástí Paříže od roku 1808, v zelených kovových krytých stáncích nabízí různé druhy a barvy orchidejí, rododendronů, kaktusů; exotických rostlin a množství jiných květů, či zahradnických ozdob.

Pár kroků od katedrály Notre-Dame, kousek od Latinské čtvrti, těsně při starém anglo-saxónském knihkupectví Shakespeare and Company se na malém náměstí René Viviani nachází strom, který již něco viděl a slyšel, svědek historie několik století. Je stařičký, pokroucený, podepřený betonovou podporou, obrostlý břečťanem, obklopen starými budovami.

Na rozdíl od řady jiných metropolí, je Paříž doslova protkána přírodou a zelení. Kromě tradičních platanů a kaštanů, které dotvářejí charakteristickou atmosféru pařížských bulvárů, přírodu nalezneme v parcích, zahradách i na veřejných prostranstvích. Paříž jich má velmi mnoho. Francie patří společně s Anglií a Holandskem v zahradnictví mezi elitní státy v Evropě.

Proč okna pařížských budov působí úplně jinak než kdekoliv jinde, proč fascinují? Pravděpodobně proto, že se v nich odráží krása ulic, avenue a bulvárů, odrážejí se v nich větve a listí platanů. Jsou vsazeny do architektenicky mistrně propracovaných kamenných ozdob haussmanských fasád.

Někteří z nás vyhledávají možnost se při návštevách zajímavých mist podívat na okolí z ptačí perspektivy. A tak stoupají na různé kopce, zvonice, věže nebo rozhledny. Žene nás touha mít nad věcmi nadhled, mít pocit, že celému městu dominujeme, že jej máme pod sebou, že vše ostatní kromě nás je malé a zanedbatelné.

Přejete si „Mademoiselle?“, „s dovolením, Mademoiselle“, „Mademoiselle, cosi Vám vypadlo z tašky...“. Že by tomuto šarmantnímu oslovení i ve Francii už odzvonilo? Ze slečen se stanou paní, bez rozdílu na věk, bez rozdílu na to, zda jsou vdané nebo svobodné. V admistratívnych formulářích se ruší zmínka „slečna“ a také se ruší rubrika „rodné“.

Legendární pařížský Montmartre, je společně se čtvrtí Belleville, jedno z mála míst v centru Paříže, kde se nám promítá do atmosféry ulic i terénní profil. Kopcovitost dává obvodu zcela jiný charakter a je velkým bonusem této čtvrti. Struktura ulic a domu zde vznikala tradičním pozvolným historickým vývojem, nikoli jako přesně narýsované moderní široké pojetí bulvárů.