Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skrytá místa čtvrtí na severu Paříže

14. 9. 2015

01-18eme.jpgV pátek večer se potkáváme s průvodkyní Axelle u východu metra Max Dormoy na severu Paříže. V Paříži, která je o hodně barevnější než jiné části města. 

Naše procházka po 18. pařížském okrsku (arrondissement) začíná na boulevard de la Chapelle, před kostelem Johanky z Arku, na místě, kterými procházeli kdysi královské průvody, kudy chodil král do Saint Denis pro královskou korouhev. Na místě, kudy procházel pohřební průvod, když král zemřel. Johanka z Arku se tu zastavila, aby se pomodlila, na její počest tu byl postvený kostel nesoucí její jméno „Eglise Jeanne d’Arc“ Axelle vysvětluje, že pod našimi nohami je kamenolom, a proto se tu stavělo velmi těžce. Pod kostelem Johanky z Arku je 30 podpěrných pilířů.
 
Okolo kostela přejdeme k malému parčíku „Square de la Madone“ se zdrojem pitné vody, nespracované, nechlórované. Obyvatelé čtvrti sem chodí s desítkami láhvemi pro pitnou vodu. Zdroje pitné vody jsou v Paříži dva, druhý je na jihu Paříže v čtvrti Butte-aux-Cailles.
 
02-18eme.jpgVe čtvrti „de la Chapelle“ se v 19. století konával v červnu obrovský trh, největší ve Francii. Přicházelo tisíc obchodníků z celé krajiny, prodávajících umělecké předměty, dobytek a pergamen pro studenty ze Sorbone. V roce 1860 „la Chapelle“ byla připojená k Paříži, trh zmizel, protože při la Villette se vytvořily nové bitůnky.
 
Krytý trh má dnes název „Marché de l’Olive“. Olive bylo jméno kolonizátora ostrova Guadeloupe v 17. století, ale aby se tak trochu zapomnělo na kolonizátorskou minulost, udělala se malá gramatická změna a z „rue l’Olive“ se stala „rue de l’Olive“, neboli  Ulicí Olivy a ne Ulicí Olivu. Trh i s ulicí „rue de l’Olive“ je srdcem čtvrtě, kde se místní poznávají, zdraví, kde lidé spolu diskutují.
 
03-18eme.jpgDalší zastávkou naší komentované procházky je zmodernizovaná průmyslová výroba haly Pajol, postavená v roce 1920.Dlouho sloužila jako sklad železniční spoločnosti SNCF a v současnosti jedním z nejvyhledávanějších míst volného času Pařížanů. Dřevěná fasáda ekologicky řešené budovy, doplněná kovovými konstrukcemi nad zahradními prostorami s biodiverzitou je prostorem, kam mladí chodí „ven“, posedávat, povídat si, poslouchat na lavičkách hudbu, kouřit. V budově je knihovna „Bibliothèque Václav Havel“, tělocvična a několik barů.
 
Na ulici Ordener se zastavujeme před domem číslo 3, kde od roku 1913 žil Paul Eluard, básník, kterého znají všichni francouzští školáci díky jeho básni ,,Liberté, d, j’écris ton nom“ (Svobodo, píši tvé jméno). Roku 1942 byla báseň v tisících exemplářích rozeseta zahraniční armádou, britskými letadly nad obsazeným územím Francie.

04-18eme.jpgPřicházíme do čtvrtě „Goutte dor“ (v překladu Kapka zlata), čtvrtě imigrační, barevné, v které se od 19. století usazovali pracovníci přicházející do Paříže z různých provincií. Po nich následovala imigrace z jižní a východní Evropy. Následovali vyhnanci z kolonií, imigranti z afrických subsaharských krajin. Potom přistěhovalci z asijských krajin, blízkého východu, Egyptu a Palestiny. Usazovali se tu lidé, kteří neměly peníze na to, aby zůstali v centru Paříže. Dostáváme se k schodišti veoucímu k dalšímu bývalému železničnímu skladu, z kterého se stalo jedno z nejnavštěvovanějších míst Pařížanů. Prostory skladu předělané na bary, taneční plochu, několik teras se stoly a sezením, lehátka na opalování, ping-pongové stoly, kurníky se slepicemi, na železničních kolejích zarostlé trávou se sedí, pije pivo, žije večerní život. Páteční večer nalákal celou mozaiku Paříže, mladí, rodiče s malými dětmi, starší lidi, trička a džíny, elegantní letní šaty, tenisky a lodičky na vysokém podpatku, různé jazyky, všechny barvy pleti.
 
Na ulici Simplon nás průvodkyně upozorňuje na srbský ortodoxní kostel „Saint-Sava“. Po otevření hranic Titom, si srbští imigranti po příchodu do Paříže půjčili kapličku rumunského kostela a když v ní začalo být těsno, v 80-tých letech minulého století byl postavený tento chrám Saint Sava.
 
05-18eme.jpgV roce 1850 Napoleón III a baron Haussmann se rozhodli vytvořit okolo Paříže železniční trať, hlavne na převoz tovaru. 32 kilometrová trať okolo Paříže se nazvala „la petite ceinture“ (malý obvod) a byla využitái po dobu světové výstavy „Exposition universelle“. V 30-tých letech minulého století byla opuštěná a opuštěnou, nevyužitou zůstala dodnes. V současnosti město přemýšlí nad různými projekty oživení.
 
Jsme na místě, kde procházka s průvodkyní končí a začíná pařížský večer. Vstoupíme do haly tehdejší stanice „malého železničného obvodu“ - „La Gare Ornano“. Dnes známá jako „Recyclerie“ - bar, restaurace,místo střetnutí, směs kultur, národností, lidí, od miminko, na které padají otcovy čipsy při popíjení piva s kamarády, mladých žijících víc venku než uvnitř, starších a mladých duchem, člověk má pocit, že je tu celá Paříž, mozaika celého světa.Všechno je tu recyklované, staré předměty vrácené do života, využitý odpad, chovají se tu slepice, plavají ryby, pivo se štědře nálevá, pijese při staré koleji zarostlé trávou. Je tu ateliér na opravu starého nábytku a lamp. Příjemné zastavení na ranní kávu, nedělní brunch, či na nekonečné pařížské večery.
 
Paristep

Zdroj informací: průvodkyně Axelle z pařížského blogu ParisZigZag 

07-18eme.jpg