Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ulice se zlatým šnekem - Montorgueil

6. 10. 2012

0.jpgPaříž je historie, Paříž je umění, Paříž je směs kultur celého světa s francouzským nádechem, Paříž je pískově bílá, pozlacená paprsky slunce, avšak vše to, co Paříž vytváří musí být vsazeno do atmosféry, která vás uchvátí, která vám pomate rozum, chytí vás za srdce, dostane se do každé buňky v těle. A některé čtvrtě v Paříži přímo do člověka vdechují tuto těžko popsatelnou, ale tak snadno prožitelnou atmosféru.

Čtvrť a ulice Montorgueil se dají tak trochu srovnat s ulicí Mouffetard, namixovaný mikrosvět Paříže, t1.jpga správná dávka historických fasád krásných domů s tajemnými vchody, barev, vůní, chutí, spektra lidí, kuriózních objevů.

Dobrodružství této čtvrtě začíná velkou kamennou hlavou před majestátním kostelem St. Eustache (Svaté Eustácie). Po pravé straně kostela se pusťte druhou ulicí Rue Montorgeuil a dále navigaci nepotřebujete, bude vás vést zvědavost a hned na rohu ulice vám učarují terasy kaváren s lidmi, posedávajícími kolem malé šálky kávy, kteří zapomněli, že existuje, cosi, co se nazývá plynutí času. Na začátku října, za slunečného dne2.jpg, když slunce už dávno není agresivní, ale ještě lidé pociťují dozvuky teplých dnů a zároveň se připravují na vlhkou chladnou pařížskou zimu, ještě více pociťují touhu vystavit se slunci. V Paříži si všimnete, že mnohé mladé dívky a ženy milují kozačky, vysoké kozačky na podpatcích vytahují už na konci září a zbavují se jejich až v květnu.

Původně ulice s názvem Rue du Comte d'Artois vycházela z Des Halles směrem na sever Paříže. Svůj definitivní název získala v roce 1792, avšak v té době atraktivní věru nebyla, byla to rušná ulice, vedoucí k „otevřenému břichu Pa4.jpgříže“, jak se nazývalo velké tržiště Les Halles a Pavillon Baltard. Šířily se z ní odpudivé zápachy prodejců ryb a masa. Přes ulici Montorgueil procházeli obchodníci s mořskými rybami, přicházející z pobřeží de la Manche a Severního moře, kteří dodávali ryby a mořské plody do Halles.

Změna pro čtvrť Montorgueil nastala až kolem roku 1960, kdy se velkoobchodníci a celé tržiště přesunuli do Rungis (předměstí Paříže). Čtvrť Les Halles se začala renovovat a modernizovat a ačkoli se architektura tohoto moderního velkého centra se stovkami obchodů, stanicí metra, kiny, sportovními možnostmi, stala terčem kritiky mnoha Pařížanů, přece jen napomohlo ke změně atmosféry celé čtvrti. V 90-tých letech 20. století se ulice Montorgueil stala pěší zónou, začali na ní vzkvétat různé obchody, restaurace, kavárny.

V 17. století vybírání daní z prodeje ryb na tržišti des Halles umožnilo financování kaple. Kaple se v roce 1223 stala kostelem, věnovaným Svaté Eustácii, jejíž pozůstatky se přesunuli do kostela 3.jpgz baziliky Saint-Denis. Současná renesanční stavba kostela pochází z roku 1532. Kostel má úžasné mozaikové okna a vynikající akustiku, díky které je vyhledávaným místem pro mnohé koncerty klasické hudby. Varhany kostela se svými 8000 trubicemi se pokládá za nejkrásnější v celé Francii.

Zaměřme objektiv na některé fasády ulice Montorgueil. Mezi starými, některými dokonce velmi starými fasádami budov, najdete různé kuriozity. Číslo 78 patří restauraci „Le Rocher de Cancale„, kterou Balzac často vzpomíná ve své „la Comédie Humaine - Lidské komedii“.

Proslulá fasáda s číslem ulice 38, která zaujme každého kolemjdoucího, má na průčelí velkého pozlaceného šneka, „L'Escargot-Montorgueil“. Proslulá restaurace byla založena v roce 1875 restaurátorem Mignardem a prodavačem vín Bourreaem. Následníkem od roku 1890 byl Théodore Lecomt, v roce 1919 André Terrail s kuchařem Lespinassem. Dřevěné průčelí pochází z původní stavby a velká markýza (šlechtický titul) z kutého železa, vyzdobená šnekem, pochází z roku 1900. Již ve vstupu do restaurace zaujme design interiéru: černo-bílé kachličky, dřevě5.jpgné obklady, majestátní lustr a nábytek z 30-jejich let. Pokud jste se rozhodli ochutnat v Paříži šneky, proč to neudělat právě v této stejnojmenné restauraci, například jako předkrm šneky se třemi příchutěmi: klasickou na másle, curry nebo na rokfóru.

Pekárna Sthorer, založená v roce 1730 cukrářem kuchařem ze dvora „la Cour de Lorraine“, si zachovala svou ozdobu z XIX. století. A proslavila ji i návštěva Anglické královny během její návštěvy Paříže. Nedá mi nejít po krocích anglické královny, a tak vcházím do pekárny a vybírám si „Oranais“ - zlatavý croissant plněný meruňkami. Zlatavě oranžový croissant meruňkovo-pudinkové chuti snězený za chůze ve slunečném dni v Paříži se vyrovná kaviáru se šampaňským v luxusní restauraci.

Na začátku ulice Montorgueil si všimnete úzké, jakoby pusté uličky doprava, n8.jpgedá vám a navzdory ruchu a kouzlu ulice Montorgueil se ze zvědavosti pustíte uličku probádat, a rozhodnutí ani času nezalitujete, na jejím konci se ocitnete tváří v tvář pohádkovému vchodu do pasáže (úzké ulice přestřešené sklem) „Passage du Grand-Cerf“ (v překladu Pasáž velkého jelena), která je historickým klenotem čtvrti.

Velkou část dne je celá ulice vlastně rušným trhem a právě touto lidsky příjemnou atmosférou připomíná ulici Mouffetard, i když rozdíly se dají spatřit, hlavně v typech lidí, buď zvědavě pokukujících a objektivy fotoaparátů zaměřujících se na detaily fasád starých domů, ale hlavně v typech lidí, kteří zde se svými taškami chodí každodenně pro svou čerstvou bagetu, zákusky, maso, či ovoce a zeleninu. Je o něco „buržoaznější“, jak Pařížané říkají, je to čtvrť „Quartier bobo“ (od slova „bourgeoise“), nebo „Quartier chic“.

Pěší ulice, jejíž atmosféru neruší žádná auta, vchody a výlohy mnohých drob6.jpgných obchodů, lékáren, kaváren, restaurací jsou každá čímsi atraktivní, je o stupeň luxusnější než ulice Mouffetard. Na ulici Mouffetard jde o víceméně tržní atmosféru, ulice Montorgueil je už trochu „namyšlenější“ se svými sice tradičními, ale luxusními obchody. Rovněž je to jedna z nejdražších čtvrtí Paříže. Jak na internetu bloggeři píší, láká hlavně generaci třicátníků, čili věkovou skupinu lidí, která ještě není ve věku, že by seděla doma u televize, ale zároveň už vydělává dostatečně, aby si takový pařížský luxusnější volný čas mohla dovolit.

Ulice Montorgueil má i symboliku světla, ve vánočním čase je jednou z pařížských ulic s nejkrásnější a nejbohatší světelnou výzdobou. A v létě rozhodně třeba očima absorbovat její pestré barvy a využít teras jejich šarmantních kaváren.

Maria Dopjerova-Danthine, Paristep

Článek byl uveřejněn 26. 4. 2011 na portálu cestovanie.sk 

 

Náhledy fotografií ze složky Paříž ulice | Jan Schinko jr.