Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anekdoty ze hřbitova Pere Lachaise

6. 4. 2015

lachaise-1.jpgProjdeme branou hlavního vchodu na boulevard Ménilmontant a ocitneme se ve světě příběhů, anekdot a historie Paříže, které vyprávějí kameny hřbitova Père Lachaise. Průvodkyně Axelle z blogu Paris ZigZag nás poutavě vtahuje přes příběhy hrobek a pomníků do různých období minulosti. Je jich tu 70 000 a hřbitov Père Lachaise je nejnavštěvovanějším hřbitovem na světě. Z mnoha hrobek se staly kultovní místa, místa rituálů a tradic. 

Před 18. stoletím měla každá pařížská farnost svůj hřbitov. Před Francouzskou revolucí čtvrti „Halles“ patřil hřbitov „Cimetiere des Innocents“. Pro chudé lidi a bezdomovců byla založena "Fausse commune" velká "jáma", do které pochovávali těla chudých, kteří neměli peníze na pohřeb ani hrob. V Paříži hygiena kolem hřbitovů byla špatná a tak se koncem 18. století rozhodlo, že pozůstatky lidí z hřbitovů budou přemístěny do katakomb a vybudují se hřbitovy mimo centra města. Důsledkem těchto změn se v Paříži postavili hřbitovy Montparnasse, Montmartre a Père Lachaise. Hřbitov Père Lachaise se původně jmenoval „Východní hřbitov“. Pařížané však název pokládali za příliš administrativní a tak si osvojili název Père-Lachaise. „Otec Lachaise“ se odvolává na Françoise d'Aix de la Chaise (1624-1709), jezuita, který byl zpovědníkem Ludovika XIV.Hřbitov Père Lachaise byl otevřen v roce 1804. V té době však měl hřbitov od dnešní své slávy ještě daleko. Hřbitov byl pro Pařížanů příliš daleko, nikdo se tu nechtěl dát pohřbít a tak začal „marketing“ na přilákání duší. Přenesli sem hroby známých osobností, jako napří Molière a La Fontaine. Hned jak jejich přenesli, počet lidí, kteří chtěli být pohřbeni na hřbitově se podstatně zvýšil (z 300 na 3000 za rok).  

lachaise-2.jpgNaší první zastávkou je hrob milenců Heloise a Abelard, připomínající příběh jejich lásky z 12. století. Mnich Abelard byl jedním z největších intelektuálů své doby, filozof a teolog, a Heloise byla z kláštera. Protože jejich láska byla zakázána, utekli do Bretaně, měli tajně dítě. Po tom jak byli rozděleni, si celý život psali dopisy. Nakonec byli spolu pohřbeni, jedna abatyše je však dala opět oddělit, o dvě století později je opět dali dohromady. 

V roce 1817 byly také přemístění na hřbitov Père Lachaise s cílem přilákání lidí, aby se tu chtěli dát pohřbít. Dnes k této hrobce přicházejí milenci z celého světa. 

Naší další zastávkou je hrob humoristy jménem Pierre Deproges. Zemřel jako 49 letý, přál si, aby jeho popel byl roztroušený na hrobce skladatele Petruschianiho. Rozsypat popel na jiné hrobce bylo zakázáno a tak se jeho rodina rozhodla, že udělá přírodní hrobku, na kterou rozsypala popel a vítr ho odvál na hrobku skladatele.Frédéric Chopin také zemřel velmi mladý, jako 25letý na tuberkulózu. Měl velmi rád květiny a jeho hrob je stále plný květů. Legenda tvdí, že jeho srdce je v Polsku v jednom varšavském kostele Při Chopenovej hrobce se sochou hudební múzy plačící nad zlomenou loutna, pan upravuje květiny a zamíchá se do našeho výkladu silným slovanským přízvukem (žeby polským?), Že když měl 23 let, tak se o hrobku chodil starat dvakrát do týdne, hrobka byla bílá a podívejte na ni teď, vždyť je to tragédie. 

lachaise-3.jpgKráčíme mezi hroby za zvuku hlasitého havraními krákání, ozývající se po celém hřbitově. Dívka projíždějící kolem nás říká, že má ráda havraní atmosféru hřbitova. Průvodkyně nás zastavuje u hrobu malíře Théodora Géricoulta. Zemřel po pádu z koně, ale kolují i ​​historky, že prý zemřel, protože se hodně miloval. Jeho socha má ležící polohu, pravděpodobně proto, aby vyjádřila, že na konci svého života nemohl chodit. Tento malíř byl kuriózní i tím, že nevěděl malovat nohy a tak na jeho malbách mají lidé zafačovanou nohy. 

Další zastávka působí surrealisticky. Pomník s nápisem „La mémoire Necropolitaine“ je hrobkou žijícího Alaina Chabota, etnologa, který cestuje po světě a zkoumá hřbitovy a zajímá se o pohřební obřady. Jeho pomník má kód, který odkazuje na jeho internetovou stránku. Axelle nám vysvětluje podmínky odkupu místa hrobu na tomto hřbitově. Podmínkou je bydlet, žít nebo zemřít v Paříži, hrobky musí být udržovány a odkupovány se na 10, 30, 50 let nebo věčnost. Cena místa na 10 let je 750 euro, na 50 let je to 4000 euro.Během dvouhodinové obchůzky hřbitova naši průvodkyni zastaví alespoň pět lidí, kteří se ptají na směr hrobky Jima Morrisona. Hrob rebelského zpěváka skupiny The Doors je nejnavštěvovanější hrobkou hřbitova. Zpěvák, který zemřel na předávkování heroinem zůstal symbolem mladického rebelství. Při jeho hrobě je strom, jehož kmen je pokryt bambusovým dřevem, protože lidé si zvykli lepit žvýkačky na kmen stromu. Asi jako zámky lásky na mostě Pont des Arts pro někoho potvrzují lásku, žvýkačky u hrobu Jima Morrisona jsou pro některé projevem piety. Původně, před 35 lety, měl na hrobce i bustu. Přiblíží se k nám pán s fotkou busty a dává ji jako dárek naší průvodkyni. Vysvětluje, že bydlí blízko hřbitova a sám to fotil. Z busty nejprve ukradli nos, pak bradu a takovou nekompletní ji nakonec přenesli do Konzervatoře. 

lachaise-4.jpgNejvelkolepější hrobka, kterou vidíme během naší prohlídky, je pomník ruské hraběnky Démidorf, která zemřela v roce 1818. Její manžel byl velkým mecenášem ruské literatury. Pomník je na kopci, hraběnka si přála, aby měla výhled na celý Paříž. Na pomníku jsou sochy a reliéfy vlčích hlav a hranostajem. 

Obligátní zastávkou jsou hroby Poquelinovi, kterého známe spíše pod jménem Molière a La Fontaina. Zemřeli 150 let před otevřením hřbitova Père Lachaise, neměli právo se zpovídat, nikdo nemohl přijít na jejich pohřeb. Farář z farnosti St Eustache se nad nimi smiloval a pohřbil je v jeho farnosti. Zajímavým místem je hrobka vědce jménem Parmentier. Kolem pomníku jsou roztroušeny brambory a vysazeny drobné květy. Žil v 18 století a celý život věnoval výzkumu jak dát stravu pařížskému obyvatelstvu a vyhnout se hladu. Na Champs de Mars vysadil brambory a tak pomohl Pařížanů v pořízení stravy. A proto i dnes lidé nosí brambory na jeho hrob a farmaceutické firmy se z díků o hrob starají. 

lachaise-5.jpgPod pomníkem ve tvaru keltského menhiry a množstvím květů odpočívá Allan Kardec - profesor z 19. století, který se zajímal o paralelní světy, neviditelný svět, duchovno a náměsíčnost. „Narodit se, zemřít, znovu se narodit a dále se vyvíjet“. Takový je zákon. V současnosti je v Brazílii více než 6 milionů lidí, kteří ho velmi uznávají. Duch Zephir mu odhalil, že na druhém světě bude ve světě keltů a proto je jeho hrobka ve tvaru menhiruOsud novináře z poloviny 19. století, Victora noir byl smutný. Zemřel jako 21 letý, když zanesl odkaz princi Bonapartovi a ten jej bez příčiny zabil. Událost, která byla poslední kapkou a pohár přetekl, rozpoutalo se povstání, ze kterého vznikla Pařížská komuna. Během Pařížské komuny se i na hřbitově Père Lachaise bojovalo, protože hřbitov je postaven na kopci. Na pohřeb Victora noir přišlo více než 200.000 lidí. Socha na jeho pomníku je velmi „mužná“, představuje jeho mládí, sílu. Victor Noir měl právě ženit. Mnohé ženy, které k hrobu přicházejí si na sochu sednou, rituál, který jim má přinést do roku dobrého milence. A tak socha Victora noir se stala podobným cílem dotyků jako prsa Dalida na Montmartru nebo noha Montaignea při Sorbonně. 

lachaise-6.jpgPoslední zastávkou je pomník a hrob irského spisovatele Oscara Wildea, který je nám dobře známý hlavně díky jeho dílu „Obraz Doriana Graye“. Oscar Wilde byl ve své době kvůli své homosexualitě dost outsiderem. Proto i exyloval do Francie, kde byl o něco lépe přijat. Zemřel v Paříži, sám, na zánět mozkových blan, bez peněz. Byl pohřben na hřbitově v Bagneux v "šesté třídě", což byla poslední třída před „fausse commune“ - jámou chudoby. Pomník je výsledkem inspirace z jeho básně „Sfinga bez tajemství“, socha sfingy má tvář Oscara Wilda. Na kameni při jeho hlavě jsou otisky polibků, rtěnek. Bez důvodu, jen proto, že jednou někdo kámen políbil a statní si mysleli, že jde o rituál a tak začali líbat kámen také.

A pak že břbitovy jsou mrtvé... :-)

Paristep

Zdroj informací: Průvodkyně Axelle z blogu Paris ZigZag. 

lachaise-6-525.jpg