Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zahrady a parky v Paříži (1)

14. 3. 2012

titul-a.jpgNa rozdíl od řady jiných metropolí, je Paříž doslova protkána přírodou a zelení. Kromě tradičních platanů a kaštanů, které dotvářejí charakteristickou atmosféru pařížských bulvárů, přírodu nalezneme v parcích, zahradách i na veřejných prostranstvích. Paříž jich má velmi mnoho. Francie patří společně s Anglií a Holandskem v zahradnictví mezi elitní státy v Evropě, a tato skutečnost je v pařížských parcích znatelná na každém kroku.

Většina velkých parků a zahrad v Paříži již jako klidové zóny byla zakládána a nevznikala např. jako místa, která byla z různých příčin nevyhovující k tehdejší zástavbě. I proto je na nictitul-b.jpgh patrná jistá velkorysost. Jejich smyslem byla oddychová, regenerační a rekreační funkce. Nejsou to tranzitní plochy, přes které se jen prochází, ale jsou cílem cesty návštěvníka, hlavním bodem jeho zájmu. Místní lidé, kromě funkce relaxační a odpočinkové, se v těchto klidových přírodních zónach věnují sportu, zaměstnanci z okolních budov si sem s oblibou nosí obědy, o víkendech zde vidíme rodiny a hrající si děti. Samozřejmostí je pak i zázemí a servis, které zde lidé mají. Parky tak plní svoji úlohu svobody, volnosti, útěku před rychlým tempem městské civilizace. Zahrady a parky patří, alespoň pro mne, mezi základní, charakteristické a nezbytné prvky Paříže, stejně jako Eiffelka nebo Notre-Dame.

Pojďme si tedy projít některé pařížské parky a zahrady optikou častého pozorovatele i aktivního účastníka událostí, které se v nich dějí.

 

Tuilerijské zahrady

Díky své poloze asi nejznámější, turisty (po parku Champs de Mars) nejnavštěvovanější zelené prostranství v Paříži. Má kosmopolitní atmosféru. Park je bývalým zámet1.jpgckým parkem Tuilerijského paláce. Jeho nynější podoba se snaží blížit té původní a byla upravena při přestavbě Louvru za prezidenta Mitterranda. V části bližší k Louvru je mnoho soch od A. Maillola a sochy zvířat od A. Caïna. Nejen pro turisty bývá častým lákadlem ruské kolo, z kterého je zajímavý výhled, obzvláště pokud je umístněno u náměstí Concorde, nikoli tradičně souběžně s bulvárem Rivoli.

Zahrady jsou využívány ve středové části především turisty, bývají zde prodejci kovových maket Eiffelky, v létě pokřikující dealeři chlazené vody, čím blíže k Louvru, tím více. Na rozdíl od jiných míst v Paříži vás ale neobtěžují. Jezdíte-li sem častěji, zjistíte, že jsou zde vidět ty samé tváře, nelegální pouliční prodejci suvenýrů mají své teritorium pečlivě rozdělené.t2.jpg

V centrální části zahrady dále od Louvru je několik kaváren, bister a stánků s občerstvením. V létě pod stínem stromů velmi příjemná záležitost, dokud na vás nefoukne velký oblak prachu z široké píščité hlavní cesty.

Okrajové linie zahrady využívají s oblibou běžci pro své denní okruhy. Při dobrém počasí v zahradách bývá nouze o tradiční přenosné zelené kovové židle. Znalci vědí, že pohodlnější je onen druh více sklopený, tzv. lehátkový. Místní si židle nosí z kraje zahrady (část bližší k řece), kde jsou skladována.

Za doporučení stojí i vyvýšený roh v západní části zahrady za tzv. „Oranžérií“, kdt3.jpge je výhled na jižní část náměstí Concorde s mostem, řekou, obeliskem a Eiffelkou v pozadí. Mým oblíbeným místem je i podchod ze zahrad, který ústí na nábřeží u paty nového mostu pro pěší – Pont de Solférino (1999). Obzvláště pro fotografa je zde zajímavý shluk linií a stínů schodů, mostu a břehu.

Ještě si dovolím tip z kraje zahrad, vedle oblouku Carrousel, naproti stánku s bagetama Paul, je jeden z několika dalších nenápadných vstupů do hlavního vestibulu Louvre. Nemusíte tudíž čekat v sezóně i hodinové fronty na sluníčku u pyramidy, absolvovat prohlídky tašek a další pokyny. Ale i zde je samozřejmě váš vstup technikou, která není na první pohled vidět, pečlivě kontrolován.

 

Lucemburské zahradyl1.jpg

Významnou část 6. pařížského obvodu tvoří známé a oblíbené Lucemburské zahrady (Jardin du Luxembourg). Název vychází ze stejnojmenného paláce, který tvoří hlavní dominantu zahrad, v němž sídlí senát. I přes skutečnost, že sem z Latinské čtvrti a bulváru St. Michel proudí davy turistů, netvoří v tomto parku většinu.

Zahrady jsou navštěvovány studenty z okolních škol a univerzit. V době oběda jsou využívány zaměstnanci, kteří pracují v okolí. Chodí se sem běhat, hrát tenis či petanque. Často zde vídám různé terapeutické skupinky sedící v obvyklých kroužcích. Tradiční jsou l2.jpgpro děti oblíbené modely plachetnic, které rodiče za poplatek pronajímají svým ratolestem, které je pak při plavbě pruty usměrňují ve velké fontáně. Pro děti je dále k dispozici hřiště, na několika místech prolézací centra, bývají tu místa s poníky a další atrakce.

V sezóně sem instalují palmy, v jejichž blahodárném stínu má člověk pocity podobné dovolené v tropech. Tým zahradníků denně pečuje o květiny, keře, v okrajových částech parku nalezneme mnohé vzácné dřeviny a stromy. K zázemí parku patří i policejní služebna v architektonicky zajímavém altánku. Je zde, kromě mnoha jiných soch, poblíž východu k ulici de Fleurus, i zmenšená kopie Socl3.jpghy Svobody. Nalezneme zde i pomník malíře E. Delacroixe nebo sochu sv. Jenovéfy - patronky Paříže.

Osobně tyto zahrady patří mezi mé nejoblíbenější, ideálně se zde odpočívá a relaxuje. Ještě bych zmínil občasné výstavy velkoplošných fotografií na aktuální témata na plotě zahrad z ulice de Médicis. Zajímavý je i přilehlý blok budov lycea Montaigne (v jižní části v ulici Augusta Comta), který jako jeden z mála v Paříži má klasické červené střechy. Jediné, co mi v zahradách kazí dojem, je „trčící tmavý zub“ mrakodrapu Montparnasse, který je až nebezpečně blízko :-)

Jan Schinko jr., Paristep

 

Náhledy fotografií ze složky Paříž parky | Jan Schinko jr.