Jdi na obsah Jdi na menu
 


Passy - atmosféra buržoazního venkova

13. 1. 2013

passy-1.jpgFrenetické a magické nadšení ze svátků na konci roku opadlo, Paříž se rozběhla do nového roku v sychravém deštivém počasí. Do dlouhého měsíce s ještě krátkými šedivými dny nám elán dodávají zimní výprodeje. :-)

Jako mnozí turisté, ocitnete-li se u Eiffelovky, přejdete k Trocaderu a pokud se vydáte od Trocadéra doleva, po několika minutách chůze se ocitnete ve čtvrti Passy. Tichá buržoazně naladěná obytná čtvrť, jakoby vesnička. Čtvrť, kde už přístupempassy-2.jpg obchodníků, oblečením chodců na ulici poznáte, že jde o čtvrť bohatou, kterou budovalo několik generací, peníze a způsoby jsou zde otázkou dědictví. Tržní ulice rue de l'Annonciation svou atmosférou připomíná mnohým známé pařížské ulice jako Mouffetard, Montorgueil, či rue Daguerre při Denfert-Rochereau. Obchodníci svou klientelu znají, v lednové atmosféře Passy je slyšet časté „Bonnu Anne!“. Prodavači si se zákazníky přejí vše dobré v novém roce. Novoroční přání je v Paříži slyšet po celý leden na každém kroku a od 1. února jako naráz ustanou.

Po kamenných kostkách pěší zóny procházíme s kamarádkou kolem stánků s barevným ovocem, které nám dává úsměv do sychravého dne. Kavárny s vyhřívanými terasami, procpassy-3.jpgházíme kolem stolků se šálky kávy, do nosu se nám line vůně palačinek, které se dělají na širokých plotýnkách přímo na ulici. Nakoukneme i do výkladů drobných soukromých galerií. V jednom z nich nás upoutá velký červený zajíc, vcházíme dovnitř s myšlenou, zda si zajíce můžeme vyfotit. Majitel se do široka usměje a řekne, že jedině pokud budeme pózovat nahé. :-) Odpovídám, že na to je příliš chladno, majitel nás povzbuzuje v koupi červeného maxi zajíce, že cena šla na polovinu. V duchu si sama sobě dávám sázku, že asi slevil ze 14 000 na 7 000 euro. Nejsem daleko od pravdy, stojí „jen“ 6 500. :-) Ještě že metrový zajíc mi doma opravdu nechybí, tři děti bohatě vyplňují prostor a dělají živý dekor domu. 

Na konci ulice se dostáváme ke kostelu Notre-Dame-de-Gracia de Passy, ​​u vchodu kterého se právě usazují dvě mladé ženy a položí před sebe proutěný košík. Že by způsopassy-4.jpgb studentek přijít k pár euro kapesného navíc? Kostel pochází ze 17. století, vlády Ludvíka XIV., tedy z dob, kdy čtvrť Passy byla osadou obydlenou rolníky a vinaři. V roce 1666 pán osady Passy, ​​Claude Chachu, získal od arcibiskupa Paříže právo postavit kostel. Kostel byl nazván „Notre-Dame-de-Gracia“. Zvláštností a originalitou kostela, která vám hned po vstupu udeří do očí, je kontrast mezi jednoduchostí a skromnou výzdobou chrámové lodi kostela a velkolepostí a bohatou malířskou výzdobou kopule nad oltářem.
 
Když mi kamarádka navrhla, že na oběd zajdeme do „village de Passy“, netušila jsem, že půjde skutečně o „vesničku“, jejíž původ je ještě z kamene mnoha budov cítipassy-5.jpgt. Původně se zde usídlili mniši řádu „Minimes“ v roce 1493. Vinicím se tu dařilo a nad městem vyvýšená čtvrť nabízela krásný výhled. Po mniších následovaly aristokraté, ty také přilákaly ony vinice, klid čtvrti a výhled. Jen pár minut na pěší zóně vám stačí - abyste podle amerického přízvuku ve francouzštině pána, který k vám promluví, i podle oblečení batolat v kočárcích a tváří chův, nebo z konverzace skupinky mladých dlouhonohých dívek v „skinny“ džínách a nízkých předpojatých semišových botách - identifikovali čtvrť diplomatů a pařížské buržoazie. Passy zůstalo bohatou čtvrtí dodnes.
 
Maria Dopjerova-Danthine, Paristep

passy-6.jpg