Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kuriozity ze Saint Germain

11. 1. 2014

saint-germain-01.jpgPlánovaná nedělní procházka po čtvrti Saint-Germain, s odborným výkladem mladé zanícené Pařížanky, znalkyně historie Paříže - Axelle, začíná, jak jinak, před kostelem Saint-Germain-des-Prés. První otázka, kterou mají všichni zúčastnění na jazyku, „odkud pochází název Saint-Germain?“. Opatství Saint-Germain-des-Prés založil biskup Saint-Germain v 6. století na kraji Paříže (odtud slovo „prés“, nebo-li na pokraji, na hranici). Ačkoliv dnes je kostel už jen malou historickou stopou a vzpomínkou, v minulosti rozlehlé opatství bylo vsaint-germain-02.jpgýznamným intelektuálským centrem. V 9. století ho Vikingové spálili, kostel byl znovu postaven. Během revoluce se i v tomto kostele skladoval střelný prach, což zapříčinilo výbuch kostela. 

Po nahlédnutí do dávné historie se trochu více přiblížíme k současnosti před vstupem do historické kavárny „Les Deux Magots“. „U dvou mandarínů“ byl původně obchod s čínskými předměty a v roce 1885 se z něj stala kavárna, kterou proslavily osobnosti jako Picasso, Hemingway, či André Breton. Sochy dvou mandarínů i dnes krášlí interiér kavárny. Konkurencí snobského posezení při kávě, nebo horké čokolády je kavárna „Café Flore“, která byla otevřena o dva roky později, v roce 1887. Umělci, jako Appolinaire, či Sartre sem chodívali pracovat a pak na oběd, na večeři se přesunuli na opačnou stranu ulice Saint-Germain, do restaurace „Lipp“, kterou otevřel pan z Alsaska a proslavil ji vyhlášenou zelňačkou.
 
Po ujití několika kroků se dostáváme na náměstí „Place de Furtemberg“, vybudovaným v 17. století jako součást opatského paláce, ktesaint-germain-03.jpgrý byl úplně předělán v 20. století a momentálně je opět v rekonstrukci. V současnosti v paláci sídlí Katolický institut. Přízemí budov lemujících toto drobné náměstí sloužilo na koňské stáje a v prvním patře ubytovávali služebnictvo paláce. Krajní budovou náměstí byl dům Victora Baltarda, architekta 12 pavilonů - domků tvořících tržnici „les Halles“ v polovině 19. století. Stojíme uprostřed náměstíčka, posloucháme naši průvodkyni Axelle a myslí se přenášíme o několik století zpět a můj pohled sleduje za jedním oknem muže pomalými pohyby doprovázejícísaint-germain-04.jpgm žehličku na žehlicím prkně a ve vedlejším okně spočine na míse mandarinek.
 
Naše nedělní putování po čtvrti Saint-Germain pokračuje na ulici „rue de Buci“, tak neodolatelně pařížské, s kavárnami, obchody, restauracemi, předáci pekárny gestikulující nad zlatavými tříkrálovými koláči „galettes des rois“, barvami květinářství, barevnými židlemi na terasách restaurací, koncentrací lidí stávajících každý po svém a přitom všichni spolu. Axelle nás upozorňuje, že právě zde Jean-Baptiste Poquelin přijal svůj psaint-germain-05.jpgseudonym Molière. Divíte se, že jméno Poquelin jste nikdy neslyšeli? Nemějte výčitky svědomí, ani jeho nejbližší přátelé neznali jeho pravé jméno.
 
Obligátním pozastavením ve čtvrti Saint-Germain je krytá pasáž „Passage du commerce“, jeden ze zázraků, který spojuje historickou Paříž s přítomností. I zde jsou patrné stopy po kamenné hradbě z dob krále Philippa Augusta. Kavárna-restaurace „Un dimanche a Paris“ (v překladu „Neděle v Paříži“) stojí za posezení při víkendovém čaji se zákuskem, avšak stačí pohled přes okno dovnitř, abyste uviděli, že kus historické hradby se nachází přímo ve středu kavárny. U restaurace na schůdkách sedí dvě číšnice a drbou při cigaretové pauze a možná ani nevědí, že sedí zcela blízko u kamenného stupínku, posledním pařížském „Trépied“, který sloužil k tomu, aby ženy v širokých krinolínových šatech mohly snadněji nasednout na koně. Známým turistickým lákadlem pasáže je historická kavárna „Le Procope“, méně známou kuriozitou jsou stopy na kamenných dlaždicích po ssaint-germain-06.jpgtaré gilotině. Mechanik Tobias Schmidt zde nainstaloval zkušební gilotinu, na které věšel ovce, aby otestoval funkčnost mechanismu.
 
Směřujíc k Lucemburské zahradě se zastavujeme před divadlem Odéon, které inaugurovala na konci 18. století Marie-Antoinetta. Divadlo se dostalo do historie skutečností, že poprvé diváci i v přízemí seděli, nemuseli stát. Do té doby byly křesla k sezení pouze na balkonech. Divadlo Odeón vícesaint-germain-07.jpgkrát shořelo a v květnu 1968 bylo útočištěm mnoha studentů, neboť se nacházelo ve čtvrti, kde nepokoje vypukly.
 
Po několika metrech jsme ve staré známé Lucemburské zahradě, před budovou Senátu a dozvídáme se, že za vznikem tohoto paláce je pikantní milostná story z 11. století. Král Robert II. byl vyloučen z církve pro svůj vztah s Berthou z Burgundska. Jelikož těmto nezákonným milostným vztahem si nadělal spoustu nepřátel, rozhodl se usadit mimo Paříž, nsaint-germain-08.jpga kopci s vinicemi Vauvert (čili Val Vert-zelený pahorek) na místě současné budovy Senátu. Místo Lucemburské zahrady bylo v té době mimo Paříž, byl zde postaven zámek „Château Vauvert“, který se dostal do historie jako „prokletý, strašidelný zámek“. Perlička pro francouzštináře: metaforický výraz „aller au Diable Vauvert“ (jít do čerta) vděčí svému vzniku právě této milostné historce. Hned za budovou Senátu je rozlehlá budova „Orangerie“ - zimní zahrada, kam se na zimu přemisťují všechny exotické rostliny z Lucemburské zahrady. Je příjemným zážitkem pozorovat na jaře zahradníky jak je vynášejí ven na slunce a rozmisťují je po celé zahradě.
 
Z Lucemburské zahrady vycházíme z druhé strany, vedle kavárny Angelina, před kterou trpělivě zájemci čekají na volný stůl, přejdeme přes cestu a pod arkádami se ocitáme před další historickou kuriozitou, „le mètre etalony“ – do stěny vyrytá míra jednoho metru, pocházející z dob revoluce, když se v roce 17saint-germain-09.jpg91 rozhodlo sjednotit všechny míry a přestat používat palec a nohu krále jako měřicí jednotky. Tato vyrytá míra jednoho metru sloužila hlavně obchodníkům, aby si na ni zvykli. V Paříži zůstali dva „mètres etalony“, jeden u Lucemburské zahrady a jeden na náměstí Vendôme.
 
Nedělní procházka po Saint-Germain končí před kostelem Saint Sulpice, druhým největším (po Notre-Dame) kostelem v Paříži. Kostel pochází ze 17. století, jeho výstavba trvala 130 let a z finančních důvodů (podobně jako kostel Saint Eustache) nebyl dostavěn. Zvonice na pravé straně není dokončena. Po vstupu do kostela, na pravé straně jsou fresky malíře Eugéne Delacroix.
 
Procházka plná kuriozit a historických faktů začala před kostelem Saint-Germain-des-Prés a končí před kostelem Saint Sulpice, u pařížského kolotoče, které jsou přes vánoční období zdarma. 
 
Maria Danthine, Paristep
Zdroj informací: průvodkyně Axelle přes pařížský blog Paris ZigZag.