Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejstarší strom v Paříži

18. 3. 2012

1.jpgPár kroků od katedrály Notre-Dame, kousek od Latinské čtvrti, těsně při starém anglo-saxónském knihkupectví Shakespeare and Company se na malém náměstí René Viviani nachází strom, který již něco viděl a slyšel, svědek historie několik století. Je stařičký, pokroucený, podepřený betonovou podporou, obrostlý břečťanem, obklopen starými budovami. V jeho stínu na lavičkách, které jsou kolem něho, posedávají turisté se sendviči, fotoaparáty, nebo knížkou v ruce, lidé debatují, relaxují.

Starý „robinier“ (bílý akát), zasazený v roce 1602, dává respekt malému náměstí René Viviani. Jeho stín sousedí s kostelem Saint Julien le Pauvre, pocházejícím ze VI. století. Normani kostel zničili v 9. století a na jeho ruinách v 13. století byl postaven nový kostel. Název stromu „robinier“ pochází ze jména Jeana Robina (1550/1629), botanisty krále Henrika IV, který ho do Francie přinesl. První bílý akát byl zasazen na náměstí Place Dauphine v roce 1601, avšak již dávno tam není. Z tohoto stromu vzešly další dva pařížské bílé akáty: jeden na náměstí Vivian2.jpgi a druhý v zahradě Jardin des Plantes v roce 1636. Náměstí René Viviani, jehož název nám připomíná francouzského politika působícího v letech 1863-1925, bylo otevřeno pro veřejnost v roce 1928.

Ernest Hemingway ve své knize „Pohyblivý svátek“ popsal příchod jara v Paříži, po dlouhé zimě, jejíž konec nám připadá v nedohlédne, příchod jara je v Paříži zázrakem, jehož kouzlo je každý rok stejně silné. „S tolika stromy ve městě, každým dnem můžete pozorovat příchod jara, dokud náhle v jedno ráno ji teplý vánek přinese. Někdy těžké studené deště ji zaženou, a zdá se, že nikdy nepřijde a máte ptitul.jpgocit, že přijdete o jedno roční období ve svém životě. To byl jediný skutečně smutný čas v Paříži, protože to bylo nepřirozené. Normálně očekáváte smutek na podzim. Kousek z vás umírá každý rok, když listí ze stromů padá, když jejich větve jsou holé proti větru a chladu, zimnímu světlu. Nicméně víme, že vždy přijde jaro, tak jak víme, že když odmrzne, řeka opět bude téct. Když chladné deště přetrvávaly a zabíjeli jaře, bylo to jako když mladá osoba bez příčiny zemře. V těch dnech, však jaře nakonec přišla; ale bylo odstrašující jak se tak téměř nestalo. A když přišla jaře, i když falešná, nebyly žádné problémy, jedinou starostí bylo kde být nejšťastnějším“.

A v březnu tohoto roku, sedíc při starém Agate na náměstí René Viviani, jsme pocítili, že jaro do Paříže přišlo.

Mária Dopjerova-Danthine, Paristep

 

Náhledy fotografií ze složky Paříž parky | Jan Schinko jr.