Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spisovatel z Vlčího údolí

6. 4. 2016
„Vy, kteří chcete psát o lidech, přeneste se nejprve do pouště, a staňte se alespoň na chvíli opět dítětem přírody, a pak, až poté vezměte do ruky pero“. Říká nám spisovatel Francois-René de Chateaubriand přes tabule zavěšené mezi stromy po krajích lesního chodníku Vlčího údolí (Vallée-aux-Loups) vedoucího k muzeu. Je první neděle v měsíci a tak je, jako v mnohých jiných pařížských muzeiích, vstup zdarma. A nejen vstup. Hned u vchodu jsou srolované barevné plakáty a v papírových sáčcích připravena sada pohlednic, s cedulkou „vezměte si...“. Nikdo nikoho nehlídá a přesto si každý bere jen jeden plakát a jednu sadu pohlednic.

chateaubriand-01.jpgTurecký salon, dřevěné točité schodiště z lodi, staré sekretáře, psací stoly, porcelán a bronzové sochy, malby a psací brky a dřevěné staré skříňky a kufříky, na toaletu, na kapesníky, na odeslané a přijaté listy, na harmoniku, na psací potřeby. Osobní otisky spisovatele, politika, cestovatele a botanika Chateaubrianda.

V Chatenay-Malabry se Chateaubriand usadil spolu s manželkou Celeste v roce 1807. Ve Vlčím údolí našel útočiště poté, co se musel stáhnout z politické scény po zveřejnění článku kritizujícího Napoleonovo despotismus. Z jednoduchého zahradního domku udělal kouzelné sídlo, které dodnes dýchá jeho osobností.

chateaubriand-02.jpgO spisovateli vyprávějí i stromy 11-hektarového parku, do kterého je muzeum vsazené. Sazenice si nosil z cest a vlastníma rukama jejich vysazoval, libanonský cedr, platan z Řecka, nebo cypřiš z Louisiany. Na mnoha místech parku jsou budky, krabice, dutiny kmenů stromů, kde najdete knížky. Kníhy, jdoucí z ruky do ruky, z domu do domu... Knížky, které po přečtení nezapadají v knihovně prachem, ale kolují! Lidé si je berou a přinášejí jiné, vyprávějí se o lidech, u kterých byly a lidé zase o nich.

chateaubriand-03.jpgKnížky, které nás při posezení v čajovně ve staré oranžérii spasí od pošťuchování dětí. Starší se urazil, nejmenší komentuje ilustrace, přitom jedí vanilkovou zmrzlinu v čajovně s názvem „Les these Brillants“ (v překladu „Vynikající čaje“, nebo také „Chytré čaje“) se sochou Chateaubriand, s desítkami porcelánových šálků s květinami a ptáky, nekonečným výběrem voňavých čajů „Mariage Frères“. Mladý obsluhující pár má vše pod drobnohledem, úkoly přesně přiděleny, fungují v souhře, vše frčí, klienti jsou spokojeni, káva dobrá, meruňková dort doslova pohádka, voňavé kroissainty jsou pěkně na tácu poskládané, pomerančové džusy oranžové perlivé. U našeho stolu je starý gramofon.

Oproti muzeu je arboretum s volným vstupem. Velký exotický park s 500 druhy stromů a keřů, v parku asi sto dřevěných laviček, ve stínu, pod korunami stromů, v skrýších, na trávníku na opalování. Rozhrneme hustý závěs padajících větví modrého cedru a ocitneme se v pohádkové zemi. chateaubriand-04.jpgTenké větve s modrým jehličím dopadají na zem a na hladinu vody, je to smuteční cedr. Rozloha jeho koruny má 680 m², mohutný kmen nese komplikovanou síť silných větví a větve mívají visícími modrými větvemi.

U odkvétajícího rododendronu leží tři ženy, každá má před sebou na dece knihu. Lidé sedí zády opřeni o staré cedry, na lavičkách u sekvoje, všichni čtou. V tuto neděli mám pocit, že všude jsou knížky. A pokud jsou na světě místa, kde jsou stromy a knihy, tak není vše ztraceno. Na místě, kde se i Chateaubriand snažil přiblížit k dokonalosti.

„Jsou šťastní géniové, kteří se nemusí nikoho nic ptát, kteří bez úsilí produkují ve velkém množství dokonalé věci, já nemám ani špetku z této přirozené vlastnosti, zejména ne v literatuře, pokud k něčemu dojdeme, je to jen díky dlouhodobému úsilí, dvacetkrát prodělává stejnou stranu, a přesto s ní nejsem spokojený, moje rukopisy jsou množstvím korekcí a poznámek, skutečné výšivky, ve kterých já sám mám problém najít nit.“

Châtenay-Malabry, metro linka B, zastávky Croix de Berny nebo Robinson.
Arboretum: vstup volný: 102 rue Chateaubriand, od října do března od 10h do 17h a od dubna do září od 10h do 19h 

chateaubriand-05.jpg